Fosfor: český název KOSTÍK se neujal

Vyobrazení Henniga Brandta při objevování fosforu

K objevu došlo v roce 1669. Brandt nechal několik dní rozkládat moč, pak ji varem silně zahustil a nakonec ji bez přístupu vzduchu destiloval. Z par po kondenzaci pod vodou získal prvek jako voskovitou látku, která na vzduchu ve tmě světélkovala. Později v roce 1680 irský přírodovědec, chemik, fyzik a vynálezce Robert Boyle tento postup zdokonalil a v následujících letech připravil oxid a kyselinu fosforečnou. O prvku hovořil jako o „Aerial noctiluca“ (latinsky Noctiluca aerea, noctiluca – měsíc, aerea – vzdušná). Navzdory tomu se však velmi rychle ujal název phosphorus (řecky phos – světlo, phoros – nesoucí).

V Čechách kostík

Čeští brusiči jazyka v devatenáctém století ve snaze originální české názvosloví razili pro fosfor český název kostík. Název navrhl v roce 1848 Jan Svatopluk Presl, jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědů 19. století, který se zasloužil o rozvoj odborné terminologie v chemii, mineralogii, zoologii a botanice. Originální český název kostík se však neujal, dodnes se používá název fosfor.

Přenašeč energie v živých organismech

Fosfor je součástí nukleových kyselin, organických sloučenin, které jsou nezbytné pro dědičné funkce organismu. Také je nezbytný pro přenos energie ve všech živých organismech. Je obsažen v molekule ATP (adenosintrifosfát), což je universální přenašeč energie v živých organismech. Jako důležitý makroelement se zúčastňuje většiny metabolicky významných dějů v lidském organismu. Účastní se metabolismu cukrů, tuků a bílkovin a v neposlední řadě je složkou měkkých tkání a buněčných membrán.

Zastoupení v lidském těle

Fosfor je v lidském těle zastoupen jako druhý nejčastější minerál (prvním je vápník). Jeho obsah tvoří přibližně 1% tělesné hmotnosti. Průměrně člověk o váze 70kg má tedy v organismu cca 700g fosforu. Nejvíce je zastoupen v kostech a zubech, kde je cca 80–85% celkového množství fosforu. Zbytek se nachází v již zmíněných měkkých tkáních, buněčných membránách, v krvi, srdci, mozku a svalech. Fosfor v kostech a zubech úzce spolupůsobí s vápníkem. Poměr vápníku a fosforu v kostech je 2:1. Tento správný poměr zajišťuje tvorbu a udržování pevných kostí a zdravých zubů, udržení pravidelného tepu srdce a je také potřebný pro mozek a nervovou tkáň celkově.

Mezi další funkce fosforu v těle patří jeho protizánětlivý účinek při zánětech, pomáhá při bolesti žilního systému, reguluje správnou funkci ledvin a spolu s vitamínem D pomáhá proti rachitidě. Optimální zásobení fosforem rovněž vyvolává vyšší fyzický výkon a bojuje proti únavě.

Doporučená dávka

Pro dospělého člověka se denní doporučená dávka (DDD) fosforu pohybuje mezi 800–1200mg. Pro děti do 1 roku činí denní doporučená dávka fosforu 500mg, děti do 10 let mají DDD 800mg fosforu denně. Kojící žena potřebuje na 100ml mateřského mléka 16mg fosforu.

Fosfor v potravinách

Mezi potraviny s vysokým obsahem fosforu patří zejména luštěniny, vnitřnosti, ryby, čokoláda, sýry, ořechy nebo vejce. Extrémně vysoký obsah fosforu mají dýňová semena a mák. Seznam vybraných potravin bohatých na fosfor je uveden v tabulce.

Nedostatek fosforu v organismu

Nedostatek fosforu v organismu (hypofosfatémie) se nejčastěji projevuje slabostí, malátností a rychlou únavou. Příjem fosforu v potravě bývá u většiny lidí zcela dostačující, možná až nadbytečný. Běžně tvoří asi 800–1400mg fosforu denně. Nedostatkem fosforu tedy zdravý člověk rozhodně netrpí. Nedostatkem fosforu mohou strádat například alkoholici, lidé s poruchami zažívání, mladí lidé trpící mentální anorexií nebo lidé z rozvojových zemí dlouhodobě postižených hladem. Ohroženi jsou také lidé vystaveni nedostatku vitaminu D. Dlouhodobý nedostatek fosforu má za následek svalovou slabost a poruchu mineralizace kostí.

Nadbytek fosforu v organismu

Nadbytek fosforu (hyperfosfatémie) se obvykle projevuje jako nevolnost, zvracení a průjem. Vyšší dávky fosforu organismus zdravého člověka vyloučí ledvinami jako fosforečnan vápenatý. Problém nastává, je-li příjem fosforu dlouhodobě nadměrný. V takovém případě může docházet k usazování vápníku v tkáních a některých orgánech a jejich následnému poškození. Týká se právě ledvin, ale také třeba srdce. Narušená rovnováha mezi fosforem a vápníkem v těle může za nedostatek vápníku a úbytek kostní hmoty. Stejně tak narušuje přebytek fosforu v těle i vstřebávání železa. Nadbytkem fosforu v těle jsou ohroženi hlavně lidé s poruchami ledvin, nemocní po ozařování při léčbě nádorových onemocnění, po intoxikaci vitaminem D nebo při hypoparathyreóze (snížené funkci příštitných tělísek).

Fosfor a příroda

Fosfor se do přírody dostává lidskou činností, především z pracích prostředků, a také z umělých zemědělských hnojiv. Společně s odpadními vodami se dostává fosfor ve formě fosfátů do povrchových vod. Fosfáty se v čistírnách odpadních vod většinou neodstraňují. Z obcí, které mají sice kanalizaci, ale vody se nečistí, teče fosfor přímo do řeky či potoka. V povrchových vodách, zejména nádržích (rybnících, přehradách, jezerech) je fosfor důležitou a v zásadě limitující živinou zejména pro sinice. Sinice vytvářejí kolonie vodního květu, které produkují toxické látky, nejen pro vodní hmyz, ryby a obojživelníky, ale i pro teplokrevné živočichy včetně člověka. Mezi nejnebezpečnější toxiny produkované vodním květem patří jedy působící na játra a nervovou soustavu, u mnohých sinicových toxinů byly prokázány i silné kancerogenní účinky.

Celkem neškodný „přírodní“ fosfor se tak lidskou činností koncentruje a stává se nebezpečným problémem nejen pro člověka, ale i pro další rostliny a živočichy. Je to ukázka toho, jak člověk může svou činností ničit životní prostředí a nejrůznějšími civilizačními výdobytky také poškozovat vlastní zdraví.

Mgr. Vít Černý

2315

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný