Enteroviry jako potenciální riziko rozvoje diabetu I. typu? Vědci přinášejí první odpovědi

O virech jakožto spouštěči diabetu I. typu se mluví několik desítek let. Dosud se však nepodařilo nic takového vědecky dokázat. Spouštěčem může být samozřejmě více faktorů, které na sebe navzájem navazují a nesouvisí to s tím, jestli je vaše dítě na sladké, nebo má nějaký kilogram váhy navíc.

Příčiny vzniku diabetu

První typ tohoto autoimunitního onemocnění je obvykle diagnostikován u dětí a dospívajících (vyjma vzácné formy LADA) a představuje zničení beta-buněk vlastními imunitními buňkami. K jeho vzniku samozřejmě vede více než jedna cesta, většinou se však uvádí, že k tomu přispívá:

• životní prostředí,
• bílkoviny kravského mléka v raném věku,
• nedostatek vitamínu D,
• lepek,
• pankreatické toxiny,
• psychologické faktory
• a v neposlední řadě virové infekce.

Základy autoimunitních látek škodící beta-buňkám můžeme hledat už u čerstvě narozených dětí, které zdědily jisté rizikové geny. Ty mohou nešťastnou náhodou spustit řetězec událostí, při kterých i obyčejná chřipka může vést k rozvoji diabetu 1. typu.

Fakt: Svou roli může hrát i to, jakým způsobem přišlo dítě na svět, nebo zda bylo kojeno. 

Co to jsou enteroviry

Po rhinovirech jsou enteroviry druhým nejčastějším původcem běžného nachlazení. Patří do rodu RNA virů a čítají asi 60 různých onemocnění. Nejvíce ohroženy těmito viry jsou právě děti a dospívající. Mezi nejznámější enterovirová onemocnění patří meningitida, encefalitida, polyneuritida, respirační onemocnění, ale i třeba sedmá nemoc, která je známá pod pojmem “syndrom ruka-noha-ústa”. 

Šípek k podzimu neodmyslitelně patří. Objevte jeho antidiabetické účinky a dejte si s chutí šípkový čaj!

S přibývajícím počtem diabetiků se nejenom pacienti, ale i lékaři a farmaceutické firmy obrací na alternativní způsoby léčby, které by pocházely ...

Studie zabývající se vlivem enterovirů na rozvoj diabetu

První studie byly prováděny už v roce 2005, nepřinesly však žádné kvalitní výsledky. Zlom nastal až s finskou studií publikovanou v roce 2016, která zkoumala vzorky stolice novorozeňat na protilátky vůči enterovirům. Všechny vzorky byly testovány na přítomnost virové RNA a děti, kterým byl později diabetes 1. typu opravdu diagnostikován, měly ve střevech třikrát více enterovirových infekcí než děti, u kterých se diabetes nerozvinul.

Zkoumající tým si tak velice rychle všiml infekce, a to ještě před tím, než si tělo začalo tvořit protilátky vůči svým vlastním buňkám v předstihu 12 měsíců. Zde vznikla první myšlenka, že by se diabetu dalo zabránit, nebo ho přinejmenším oddálit.

Studie TEDDY

Nejenom na předchozí výzkum navázala studie zvaná TEDDY. Ta zkoumá geneticko-enviromentální příčiny diabetu 1. typu a sleduje děti s vysokým genetickým rizikem rozvoje 1. typu diabetu. Výzkumníci sledují děti napříč kontinenty (Colorado, Florida, Washington, Finsko, Německo, Švédsko) a potvrdili možnost rozvoje diabetu u dětí, kteří jsou nositeli určitého genu – u nich se zvyšuje riziko diabetu s každou infekcí, která trvá déle než 30 dní.

Enteroviry mají velmi podobný povrch jako beta-buňky (vědci objevili spojení mezi beta-buňkami a virem Coxsackievir B). Zjednodušeně řečeno si tělo vir splete se svou vlastní buňkou, přijme ji za vlastní a připojí ji k buněčnému povrchu beta-buněk. Tělo se však stále snaží vyrovnat s infekcí, ale zároveň už není schopno rozeznat vlastní buňky od těch cizorodých (ničením beta-buněk není slinivka schopná produkovat inzulín). Je to tedy úplně poprvé, kdy se ukázalo, že varianta tohoto viru je spojena se zvýšeným rizikem rozvoje autoimunitní reakce.

Fakt: Enteroviry jsou častým typem viru a je tedy velice pravděpodobné, že s nimi vaše děti přijdou do kontaktu. Neznamená to však, že jsou předurčeny k rozvoji diabetu. Takový průběh se týká malé podskupiny dětí s rizikovým genem. 

Průběh výzkumu

Výzkum stále probíhá a nejspíš bude probíhat ještě léta. Výzkumníci si totiž zakládají na opravdu velikém počtu vzorků, takže je každé dítě s rizikovým genem sledováno až do dovršení 15 let věku (odběry probíhají nejdříve každé 3 měsíce, následně každých 6 měsíců). Dítě je testováno na 3 různé autoprotilátky a jejich přítomnost znamená, že budou v budoucnu velice pravděpodobně beta-buňky napadeny.

Fakt: Opět platí, že ne všechny děti s autoprotilátkami následně onemocní diabetem. 

Kopr voní, ale i léčí! Zkuste ho v odlehčené verzi kulajdy

Kopr znali už staří Egypťané. Faraonovi vezíři ho využívali nejčastěji v léčitelství. I římští gladiátoři věřili, že jim kopr dodá energii a ...

Budoucnost (ne)diabetu

Lze shrnout, že enterovirová RNA byla nalezena u diabetických pacientů častěji a je tedy i častěji spojena se zánětlivou reakcí ve střevní sliznici. A ze střevní sliznice se virus může šířit do slinivky břišní, která je anatomicky velmi blízko a navíc má společné lymfatické a cévní sítě. V budoucnu však můžeme tyto informace použít při pokusech o prevenci diabetu u malých dětí. U těch by tak nemoc nemusela propuknout vůbec, nebo by mohla být přinejmenším oddálena.

Otázka budoucnosti: Jako nejpravděpodobnější se zdá možnost vytvoření vakcíny, která by chránila proti enterovirům, a zabránila by tak rozvoji diabetu.

Zdroj: Teddy.epi.usf, Blogs.bcm, Freestylelibre, Ncbi.nlm.nih

2697