Dospívání bez sladkostí?

Sedáme si do táborové jídelny – 20 dívek a 24 chlapců ve věku 12–17 let. Všichni mají cukrovku a léčí se inzulinem. Rozdáváme jim dotazník o sladkostech. Otázky jsou prosté, jejich přehled najdete níže. Děti začínají přemýšlet a psát. Každý sám za sebe a kupodivu neopisují. Dokonce je klid. Ten jindy v jídelně na táboře nebývá! Test je baví a nás také. Co se asi dozvíme?

Otázky z dotazníku:

• Jíš sladkosti, když nemáš hypo?
• Jak často je jíš?
• Proč jíš sladkosti, když právě nemáš hypoglykemii?
• Ví o tom tvoji rodiče?
• Jaké sladkosti jíš?
• Co uděláš (nebo upravíš), když sníš nějakou sladkost?
• Jak moc ti vadí, že sladkosti pro tebe nejsou vhodné?

Zkusíte si na otázky také sami poctivě odpovědět?

Většina dětí si sladkost dopřeje

V naší skupině dospívajících má glykovaný hemoglobin (Hb) 5 dětí pod 59 mmol/mol (tj. výborný), 21 dětí 60–79 (horší až špatný) a 18 dětí nad 80 (velmi špatný). Na otázku „Jíš sladkosti, když nemáš hypo?“ odpovědělo 63 % dětí kladně. Přitom více je jedí děti s horším Hb.

Druhá otázka „Jak často je jíš?“ ukázala, že děti s horším Hb jí sladkosti poměrně častěji, dokonce i denně, zatímco děti s dobrým Hb jedí sladkosti méně často a rozhodně ne denně.

V otázce „Proč jíš sladkosti, když právě nemáš hypo?“ se prakticky všechny děti shodly. Jako hlavní důvod udávají chuť na sladkost.

Rozdíly jsou však v tom, zda to jejich rodiče vědí, nebo ne. U dětí s dobrým Hb (pokud sladkosti jedí) jsou většinou rodiče „v obraze“. Bohužel polovina dětí, které
si sladkosti dopřávají, je jedí alespoň občas tajně a jsou to opět děti s horším Hb.

Na kompenzaci však zapomínají

Dotazník jasně ukázal, že nejoblíbenější sladkostí je u dospívajících čokoláda. Zvítězila zejména u dětí s horším Hb. U otázky „Co uděláš (upravíš), když sníš sladkost?“ jsme však dospěli k závažnému zjištění – 8 dětí (18 % z dotázaných) uvedlo, že i když sní sladkost, neudělá žádná opatření, která by mohla pomoci kompenzaci cukrovky zlepšit (např. přidání inzulinu nebo pohybu).

Dotazem na úpravu inzulinu se ukázalo, že více dětí s lepším Hb si upraví inzulin a naopak děti s horším Hb inzulin nemění (je to 18 dětí ze 44!).

Na poslední otázku „Jak moc ti vadí, že sladkosti pro tebe nejsou vhodné?“ odpovídaly děti pomocí stupnice od 1 (= nevadí vůbec) do 5 (= vadí strašně moc). Většině
dětí vadí uvedená skutečnost „průměrně“ (v průměru 2,4–2,8). Přitom děti, kterým to „vůbec nevadí“, mají lepší Hb ve srovnání s těmi, kterým to „vadí strašně moc“.

Pozoruhodná, i když ne příkladná byla odpověď chlapce, který má kupodivu výbornou kompenzaci cukrovky (glykovaný Hb 58 mmol/mol): „To, že nemohu sladkosti, mi vůbec nevadí, protože je normálně jím.“

Jde to i bez tajností

Výsledky tohoto dotazníkového průzkumu nám jasně ukazují, na co se máme při edukaci zaměřit. Nabízí se například ovlivňování chuti na sladké (zejména na čokoládu) nebo upravování dávek inzulinu v souvislosti s konzumací sladkostí. Při pátrání po příčinách „nevysvětlitelného“ zvýšení hodnot glykovaného Hb nesmíme zapomínat na možnost utajeného pojídání sladkostí. V každém případě ti, kteří sladké „nemusí“, mají život jednodušší.
A těm ostatním, co se bez sladkostí obejít nedovedou, doporučujeme nejíst je potají a konzultovat podmínky konzumace ve své diabetologické ordinaci. A jak jste na tom se sladkostmi vy? Pište nám do DIAstylu své zkušenosti.

MUDr. Jaroslav Škvor, CSc.

559

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný