Dobrodružná návštěva Jižní Afriky
Málo zemí vyvolá po návštěvě tak smíšené pocity jako Jihoafrická republika. Přírodní krásy jsou velký lákadlem. Atmosféra nevraživosti vůči bílé minoritě, pozitivní diskriminace a extrémně vysoká kriminalita však dokáže návštěvu značně znechutit.
Pro velkou rozlohu jsem si vyčlenil na návštěvu Jihoafrické republiky něco přes měsíc a procestoval ji opravdu křížem krážem. Přestože se za celou dobu nic negativního nepřihodilo, varování a hororové příběhy doprovázely každý můj krok.
Jo’burg, město zločinu
Je těžké věřit psaným průvodcům, varující před hromadnou dopravou, vykreslující samotné centrum téměř jako no-go zónu. Po prvních pokusech o interakci s místními a jízdě mikrobusem jsem však tuto formu dopravy rázně zavrhl a průvodcům dal za pravdu. To, že jste jediný běloch široko daleko samo o sobě nevadí, vždyť při mnoha cestách jsem byl již nejednou ve stejné situaci. Vždy se ale většinou našel někdo ke konverzaci či byl ochoten poradit.
V přeplněném mikrobusu byl však z většiny spolucestujících cítit chladný odstup až nevraživost, což s vizáží pouličních gangsterů mnoha pasažérů, nebylo dvakrát příjemné. Pochopil jsem, že pro takovéto cestování nemám tu správnou barvu pleti a dalších pokusů raději zanechal. Bezpečnější se rozhodně zdálo poznávat Johannesburg a okolí z vypůjčeného vozu. Přesto však apely na zvýšenou bezpečnost prakticky od každého, se kterým přijdete do styku, na klidu nepřidá.
Způsob cestování z jedné bezpečné lokality do druhé, s nekontrolovanou džunglí mezi tím, kde se může stát cokoli a život za vysokými ploty, příliš neosloví. Rychle si však osvojíte dobré rady, při červené zastavit s nohou na spojce, zařazenou rychlostí a dostatečným rozestupem od ostatních vozů pro možnost okamžitého odjezdu. Ačkoli jsem tato doporučení nejdříve pokládal za paranoidní až úsměvné, při střetu s realitou ulice už nikoli.
Přestože jsem v centru nakonec zaparkoval a odvážil se trochu projít, pro nedobrý pocit jsem experiment ukončil předčasně. Mimo samotné centrum, s menší koncentrací strach nahánějících individuí, je o poznání klidněji. Za návštěvu stojí vyhlášené ghetto Soweto, kde se rozmáhá zážitková turistika, Muzeum Apartheidu, odkazující na kontroverzní historii země i město hazardu Sun city – místní Las Vegas i vznešená Pretoria, jejíž justiční prostředí tak důvěrně zná jeden nechvalně proslulý Čech.
Safari v chráněné divočině
Po pár dnech je však lepší se vydat za opravdovými krásami Afriky, do vyhlášeného Krugerova národního parku, který se rozkládá při hranicích s Mozambikem. Infrastruktura je v JAR na dobré úrovní, z Johannesburgu tak dorazíte až k branám této přírodní rezervace za pár hodin. Těžko uvěřitelná rozloha 20.000 kilometrů čtverečních s velkou koncentrací nejrůznějších živočichů je doslova fascinující. Zažijete zde mnoho intenzivních zážitků při pozorování rázu africké přírody a nefalšované divočiny. Opice hrající si na cestě vám vykouzlí úsměv na tváři, ze sloního stáda, řítícího se kolem vašeho vozidla ale již patřičně zatrne.
Nejintenzivnější zážitek pro mě osobně znamenal defekt pneumatiky, jejíž výměna uprostřed liduprázdné africké džungle, kde střetnutí s dravou šelmou není nic neobvyklého, bylo opravdu emocionálně velmi silné. Po návratu z pravé džungle nás čeká džungle betonová, která se jeví nebezpečnější. Ostražitost před divokými zvířaty nahradí strach z člověka. Občasná konverzace s dalšími cestovateli s sebou přináší další a další hrůzná svědectví o přímo katastrofální bezpečnostní situaci v zemi.
Až do Kapského města
Cesta z přístavního města Durban až do věhlasného Kapského města po pobřeží oceánu je dlouhá téměř 2.000 kilometrů a po cestě nabízí úchvatné přírodní scenérie, což trochu přeci jen zjemňuje jinak drsný dojem z Jihoafrické republiky. Kapské město je pak životem pulsující velkoměsto, které má blíže spíše k evropským či americkým metropolím, než divokému Johannesburgu. Dědictví po období Apartheidu si země nese stále, je otázka jakým směrem se bude ubírat v blízké budoucnosti.
Mgr. Martin Ladyr
249
Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno
Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný