Dobrodruh Steve Richert přirovnává cukrovku k horolezectví

Velmi rád testuje své hranice, vymýšlí nové projekty a zkouší, kam až si může dovolit zajít. „Chtěl bych oslovit lidi, jako jsem já, a předat jim vzkaz, že můžeme svobodně tvořit náš příběh navzdory problémům, se kterými žijeme,“ říká Steve.

Lezení je pro mě symbolem boje proti nepřekonatelnému osudu

Fotografování se pro něj stalo nejen povoláním, ale současně také terapií, stejně jako lezení po skalách. „Lezení mi pomohlo, když mi v 16 letech zjistili diabetes. Naučilo mě najít radost z boje, vypořádat se s frustrací i selháním. Je pro mě symbolem boje proti nepřekonatelnému osudu,“ uvádí Steve na svém blogu a dodává, že lezení i diabetes mají v zásadě mnoho společného: „Obojí vyžaduje trpělivost, odhodlání a schopnost zachovat klid. U obou nás čekají výzvy, rizika a nepředvídatelné překážky.“

Osobní příběh ve fotografiích

Pomocí fotografií zachycuje Steve Richert svůj osobní příběh se všemi jeho vzestupy i pády. V současné době žije v Massachusetts, i když za svými projekty cestuje po celém světě. Přesto, že je srdcem dobrodruh, studia nevzdal a získal dokonce dva vysokoškolské tituly v oborech anglický jazyk a filozofie. Zpočátku, pokud právě netrénoval na horolezecké stěně, pracoval na částečný úvazek jako plavčík nebo jako profesor tělesné výchovy. Právě při této příležitosti se seznámil se svou manželkou Stefanií, se kterou má nyní dceru Lilo.

Spoléhá na mandlové máslo, sušené hovězí a ořechy

Při kompenzaci diabetu klade důraz na správné sestavení jídelníčku. Nejvíce se mu osvědčila strava s nízkým obsahem škrobů a naopak vysokým podílem ovoce, zeleniny, ořechů, semen a bílkovin. Jeho jídelníček obsahuje jen velmi málo zpracovaných potravin a při lezení, kdy mu hodnota glykemie rychle klesá, se spoléhá na častá malá občerstvení ve formě mandlového másla, sušeného hovězího, ořechů a semen.

Více na livingvertical.org.

391

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný