Diskriminace při předepisování senzorů

Týmu lékařů z diabetologického centra VFN na Karlově náměstí v Praze se podařilo ověřenými argumenty přesvědčit kompetentní osoby ve zdravotních pojišťovnách, že CGM má nenahraditelný význam v léčbě diabetu. Využívání glukózového senzoru je v současné době nezbytné pro stanovení úspěšnosti léčby a uživatelům umožňuje odhalit včas vzestupy a poklesy glykemie. Podrobnosti byly publikovány v článku doc. Prázného v letošním druhém čísle našeho časopisu.

OPRÁVNĚNÉ OBAVY LÉKAŘŮ

Sdružení zdravotních pojišťoven, i Všeobecná zdravotní pojišťovna, se shodly na podmínkách pro poskytování senzorů pacientům. I když mají vlastní sazebníky, jejich podmínky se naprosto shodují. Rozdíl je v tom, že zatímco Sdružení zdravotních pojišťoven požaduje pro poskytnutí úhrady potvrzení revizního lékaře, VZP schválení nevyžaduje. Tady nastává problém.
Obecně platí, že co schvaluje revizní lékař, nejde do nákladů zdravotnického zařízení. Pokud tedy revizní lékař použití senzorů pro pacienta schválí, jeho cena se nepromítne v nákladech zdravotnického zařízení.
VZP schválení nevyžaduje, a proto jsou mezi lékaři oprávněné obavy, že když napíší pacientovi senzory, zvýší se jim roční náklady na léčbu, které jim VZP odmítne proplatit, nebo za ně vyměří patřičnou pokutu.
VZP vzkázala lékařům, ať si požádají o nasmlouvání výkonového kódu 13077 a náklady na senzory se jim v nákladech na léčbu neprojeví. Redakci se však nepodařilo zjistit, co je předmětem výkonu pro kód 13077.
Ten totiž vůbec není v platném sazebníku výkonů uvedený. Každý se o tom může přesvědčit na internetových stránkách VZP (www.vzp.cz/poskytovatele/ciselniky/zdravotni-vykony). Návod jak požádat o něco, co oficiálně neexistuje, VZP na svých stránkách neposkytuje.

DISKRIMINACE PACIENTŮ MIMO CENTRA

Dalším nedostatkem nového systému je skutečnost, že kontinuální monitoraci glukózy pomocí senzoru mohou poskytnout jen diabetologická centra. Tam ovšem nejsou léčeni všichni pacienti. A nejde jen o nedostupnost těchto center v některých lokalitách. Například pacienti z Ostravy, kteří
by se chtěli léčit v místním diabetologickém centru fakultní nemocnice, mají také smůlu.
Již 10 let tam visí na dveřích cedulka, že se noví pacienti nepřijímají. Dochází tak k diskriminaci pacientů, kteří jsou léčeni v rozporu se svými právy, protože nemohou mít tu nejlepší dostupnou terapii.
Někteří lékaři mimo centra se přesto snaží svým pacientům prostřednictvím center tuto terapii poskytovat, ale je to za cenu větší administrativní zátěže, a to jak pro ošetřujícího lékaře, tak lékaře v centrech. Pokud je však pacient pojištěn u VZP, lékař z diabetologického centra, v obavách před zvýšenými náklady, tuto terapii kolegovi z diabetologické ambulance pro jistotu nepotvrdí. Takové informace máme například z východních Čech, kde centrum terénním diabetologům v tomto případě pomoc odmítá. Na druhou stranu např. v Plzni bylo zpřístupnění CGM i pacientům léčeným mimo centra přímo nabídnuto.
Zvláštní kapitolou jsou pak samotné podmínky pro poskytování CGM pacientům. Jejich zřejmými nedostatky se budeme zabývat v příštím vydání.

Jan Kyselý

1530

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný