DIAmáma Veronika: Nástup syna s diabetem do školy byl pro mě složitý. Jejich přístup ale předčil má očekávání

V Lounech máme pět základních škol, takže výběr by se mohl zdát složitý. Nakonec jsme se rozhodovali pouze mezi dvěma školami. Zvítězila základní škola Přemyslovců, kam chodí samozřejmě i starší dcera, a kam jsem mimochodem před pár lety (dobře, už je to dávno…) chodila i já. Ale byla to správná volba?

Ve školce jsme byli zvyklí na péči, v kterou jsme ani nedoufali. Ale jak to bude ve škole? Jak se postaví paní učitelka k faktu, že u něj nepůjde pouze o výuku?  

Ještě před zápisem do první třídy jsem kontaktovala pana ředitele a sdělila mé obavy ohledně diabetu našeho syna. Netušila jsem, jaký má škola k tomuto onemocnění postoj, a tak jsem to chtěla zjistit ještě dříve, než bychom vstoupili prvního září do dveří školní budovy. 

Není škola jako škola

Od jiných maminek diabetických dětí ze sociálních sítí vím, že ne všechny školy mají k diabetu bezproblémový přístup. Některé děti například nechtějí přijmout do školy, pokud nebude přítomna asistentka, některé dokonce nepustí na školní výlet, o škole v přírodě ani nemluvě.

V některých školách dokonce pedagogové vytýkají rodičům, že dětem co hodinu alarmují telefony, nebo že ruší vyučování telefonáty, aby si dítě vzalo něco k jídlu či odpíchlo inzulín. Problém nastává mnohdy i ve školní jídelně, kdy odmítají to JEDNO jídlo zvážit, aby rodič věděl alespoň přibližné množství sacharidů. Proto jsem měla vážné obavy, jak to bude právě v té, kterou jsme vybrali.

https://www.instagram.com/p/CkVSN_4IUio/

Přála bych si více pochopení

Všem těmto lidem bych přála, aby si vyzkoušeli náš život na pouhý JEDEN den. Opravdu, my to neděláme s radostí! Ale pokud není zbytí a nechceme, aby dítě upadlo do bezvědomí, tak vyrušit bohužel musíme. Raději bych také pracovala v klidu a nemusela přemýšlet, kam asi tak ta glykémie půjde a jestli to mám už řešit.

Kolikrát se mi v hlavě perou dva hlasy. Jeden říká: ,,Už volej!”, druhý naopak: ,,Ještě vydrž jedno měření!”, jen abych zbytečně nevyrušovala v hodině.

Naštěstí my jsme na takovou školu nenarazili. Ve třídě máme paní asistentku, hlavně z důvodu, že Filípek není jediný s cukrovkou. Kluci jsou tam dva. Takhle se paní učitelka může věnovat všem dětem a klukům pomáhá se vším kolem cukrovky osoba k tomu určená. 

První školní den jsme si s paní učitelkou, asistentkou a vychovatelkou v družině sedly a nastínily veškeré potřebné náležitosti. Myslím si, že byly celkem vyplašené, ale ani jediný náznak neochoty nebo nějakého odporu tam nebyl. Paní vychovatelka v družině dokonce již nějakou zkušenost s diabetem měla.

Hlavní je, jak se to nastaví od začátku. První, co z mé strany padlo, bylo, že Filípek může dělat vše jako ostatní děti. Ano, někdy s drobnými úpravami, ale to se všechno dá vyřešit. Pro mě je klíčové, aby nebyl kvůli své nemoci vyčleňován. Už takhle to mají děti s diabetem strašně těžké, natož, když jim zakáže paní učitelka jít s nimi například na zmrzlinu (ano, i to se jedné slečně stalo)! 

DIAmáma Veronika: Technické vymoženosti a aplikace, které nám pomáhají v péči o syna s diabetem

Jak funguje Filípek?

S Filípkem jsme již před nástupem do školy trénovali obsluhu pumpy a formu dorozumívání, jelikož jsem nechtěla volat do hodiny, když to nebude nezbytně nutné. Číst neumí, takže textová zpráva nepřipadala v úvahu. Co ale uměl, byla čísla.

Když tedy potřebuji, aby si dal nějaké jídlo, pošlu počet v SMS a k tomu emotikon daného jídla.

Dokrm, odpich i měření zvládneme vyřešit diskrétně, s co nejmenším odvodem pozornosti ostatních. O přestávkách a před obědem mi syn volá, abychom domluvili porci sacharidů a dávku inzulínu, kterou si navolí na pumpě sám a paní asistentka to jen zkontroluje.

Konverzace se synem. | zdroj: archiv autorky Veroniky Kockové, použito se svolením

Ale není to vždy tak růžové

Občas nastane i nějaký ten renonc. Říkala jsem, že Filípek čísla umí, to ano, ale občas si splete pořadí. Naštěstí se to stalo zatím jen dvakrát, ale málem mi vypadly oči z důlků, když jsem viděla to číslo, jaké si poslal. Přeci jenom je rozdíl poslat si 1,5 j nebo 5,1 j inzulínu. Pro představu, 5 j inzulínu má syn na dvě hlavní jídla. Naštěstí už šel ze školy a doma si dal hody. Jemu to tedy nevadilo, jen já jsem byla zralá na nějaký prášek na uklidnění.

Opravdu jsem nečekala, že půjde celý nástup do školy tak hladce. Když člověk čte příběhy ostatních rodičů dia dětí, jaké peklo dokáží ve škole dělat, až je mi z toho smutno. Vše je pouze o lidech a jak se říká: ,,Když se chce, jde VŠECHNO!” A já chci tímto poděkovat celému kolektivu ZŠ Přemyslovců v Lounech, kteří do toho šli po hlavě, nezalekli se a nenechali nás v tom! 

Foto: Instagram autorky Veroniky Kockové, užito se svolením

Zdroj: autorka čerpala z vlastních zkušeností a zážitků

3869