DIAmáma Hedvika: První narozeninová oslava s diabetem! Jak si to naše Anička užila?

Jelikož jsme početná rodina, rozhodli jsme se dětskou oslavu uspořádat na dvakrát. Na tu první jsme se sešli v hojném počtu. Přišlo asi 20 lidí s dětmi z užšího rodinného kruhu. V dalším týdnu pak probíhala “party” v klidnější sestavě, a to pouze s prarodiči.

Kdo koho ovládá? Cukrovka nás, nebo my ji?

O prvním slavícím víkendu propukla bujará zábava, kterou provázel převážně dětský smích a nadšený křik. Téma “zahradní grilovačka” bylo tedy zcela ideální. Čerstvý vzduch, skákání na trampolíně a také nějaké ty tanečky, to vše jsme si užili – a především pak naše oslavenkyně Anička! O to víc mě nyní těší, že jsem vymyslela nápad s trampolínou, na které se vyřádilo nejedno dítko.

Nezastírám, že jsme měla ze začátku obavy, aby se některé z dětí nezranilo, ale nakonec všechno dobře dopadlo!

Jenže oči jsem měla na stopkách neustále… Hlavně kvůli Aničce, jejíž glykemie byla po skákání na trampolíně jako na horské dráze. Celé odpoledne jsem tak měla v ruce telefon, abych kontrolovala její hladinu cukru v krvi, a včas naší princezně dodala něco sladkého. A vlastně to zas nebylo ve výsledku tak špatné – aspoň si Anička mohla pochutnat na všem, ne jen na „ošizené“ šlehačkové roládě!

DIAmáma Hedvika: Měla jsem dobrou intuici. Pak přišel strach a realita mě vyvedla z omylu

S poslední kapkou naděje a s obavami jsem vzala telefon a volala na pohotovost do nemocnice. Pak se vše začalo ztrácet v mlze… Říkáte si, proč ...

Nadšení vystřídaly starosti…

Oslavu jsme zvládli, myslím, na jedničku. Anička se do sytosti “vyřádila”. Jen ta její cukrovka mi dělala trochu starosti v souvislosti s dojídáním sladkého… Zahnala jsem však chmury a šli jsme spát. Po zábavném dni plném dobrodružství na nás ale čekala těžká noc. Aniččina glykemie totiž po usnutí vystoupala k výšinám a dobrý pocit záhy mizel. Věděla jsem, že tu noc pro mě spánek nebude prioritou – a taky že nebyl. Hodnoty cukru v krvi začaly klesat až po druhém připíchnutí inzulínu.

 Dobrý pocit ze zvládnutého odpoledne zmizel za kopcem, v “divokém” grafu glykemie.

Povede se druhý pokus? Je potřeba lepší příprava

Při druhé oslavě s prarodiči jsem se chtěla vyvarovat předešlých chyb, a tak jsem vše lépe promýšlela. Napadlo mě: “Co si takhle upéct nějaký low carb dortík?” Nenechala jsem se tehdy odradit ani několika nepodařenými recepty v minulosti a pustila se do toho s odhodláním! A o to větší radost jsem měla, když mi pomáhala Anička! Byla doslova nadšená, že může přidat ruku k dílu a tvořit se mnou narozeninový dort. Tak jsme se do toho společně pustily.

Mouku jsme podle receptu dávaly mandlovou a kokosovou, jako sladidlo pak Erythritol. Když se korpus upekl, trochu jsem zalitovala svého rozhodnutí řídit se právě tímto receptem. Vypadl na nás totiž křehký koláč a nakonec se ještě krapet zlomil. Maskovací procesy domácích cukrářek ale zafungovaly! Zachránil to krém z mascarpone a tvarohu. Na krém uvnitř korpusu jsme pak ještě nasypaly s Aničkou pár borůvek a low carb dort byl na světě. “Jsme to ale holky šikovný,” pomyslela jsem si.

Aniččina radost z pomoci při pečení dortu | zdroj: užito se svolením autorky Hedviky Kontoršikov

Ptáte se, co gastronomický zážitek z dortu? No, za mě nic moc. Sice mám ráda lehké a méně sladké krémy, ale tento dezert byl celkově zvláštní. V jeho chuti mi hodně vadilo sladidlo Erythritol. Hlavní ale bylo, že Aničce dortík chutnal a glykemie se po něm zvedla jen minimálně… A to byl přesně účel!

Jaké překvapení! Anička má zase vysokou glykémii, ale až po dvou hodinách od dortíku. Tak už nevím, kde děláme chybu. Možná to bude tím, že jsme „cukrovkoví“ začátečníci a pořád se učíme, jak se s cukrovkou “kamarádit”…

A už to tu bylo zas. Elán vystřídalo zklamání a pocit, že jsem zase něco pokazila… Na štěstí v očích naší princezny ale nikdy nezapomenu. Asi to za to stálo! Co myslíte? Už teď přemýšlím, jak pojmu příští narozeniny. Nejspíš upeču obyčejný a méně sladký dort, přidám Aničce více inzulínu a budu doufat, že se nám podaří glykemii zkrotit, ovšem ne na úkor potěšení chuťových pohárků.

A co vám představím v našem příběhu příště? Třeba to, jak se seznamujeme s inzulínovou pumpou, která je poměrně čerstvě “novou součástí” naší milované Aničky.

Zdroj: vlastní zážitky autorky

2995