DIAmáma Hedvika: I rodiče malých diabetiků jsou superhrdinové!

Na každou věc nebo událost se snažím nedívat černobíle, a stejně tak i na dceřino onemocnění. Něco nám to vzalo, ale i mnoho dalo. Možná si můžete klepat na čelo, co mi diabetes mohl dát, ale v posledním roce se cítím jako „super máma“. Možná to zní moc nafoukaně, ale za pár dní to bude rok a já se tak po tomto chaotickém roce cítím.

Ohlédnutí za prvním rokem

Rok od záchytu cukrovky utekl jako voda. Pravdou je, že se čas od času cítím jako velký začátečník, který v tom plave a tápe. I přes všechny obtíže ale konečně přichází i skvělé dny, kdy jsem “šéfem” situace a dobře odhadnu množství sacharidů v kousku buchty, zákusku, nebo u hlavního jídla bez použití váhy. Dnes už se nehroutím ze dne, kdy mi dává cukrovka jeden kopanec za druhým, protože vím, že za každým špatným dnem bude další, který zase budu řídit já. Občas mě přepadne melancholická nálada, kdy mám slzy v očích a nesnáším dceřino onemocnění a vše s ním spojené, ale v tu chvíli mi nezbývá nic jiného než utřít slzy, zvednout hlavu a jít dále.

Milí rodičové, vy, kteří jste na začátku cesty s diabetickým dítětem, udělejte to také tak! Zvedněte hlavu a všem okolo řekněte, že jste superhrdinové prožívající každodenní bitvu, kterou hodláte vyhrát!

DIAmáma Hedvika: Mysleme i na sourozence našich “sladkých” dětí aneb Psychohygiena je základ

Fungování a logické myšlení ve stresové situaci je i pro nás dospělé velmi těžké, ale hodně informací si můžeme dohledat, přečíst, snad i ...

Velké poznání jídla a sama sebe

Díky dceřině diabetu jsem se dozvěděla mnoho věcí o lidském těle a také o složení stravy. Už předtím jsem se ale snažila dbát na zdravou výživu a ke každému jídlu jsem chystala ovoce nebo zeleninu. Nikdy jsem se však nedostala ke sledování množství sacharidů u každého pokrmu – to až s Aničkou.

Někdy se přistihnu, jak se dívám na to, co některé maminky dávají dětem za svačinky. Nedávno jsem viděla maminku, co dala dvouletému dítěti velkou kapsičku s přesnídávkou. Tato přesnídávka je přislazována a celá má téměř 40 g sacharidů – takové množství nemá Anička ani k obědu. Přesnídávkou to ale nekončilo. Dítě dostalo ještě “Brumíka”. Dřív bych si toho ani nevšimla a možná bych si jen řekla, že to je velká svačinka. Teď mi ale v hlavě jede kalkulačka a počítá sacharidy.

Náš “super diabetik” Anička… | zdroj: užito se svolením autorky Hedviky Kontoršikov

Před pár lety jsem u odebírání krve omdlívala. A když šly na odběr nebo očkování dcery, nemohla jsem se na to dívat. Přesto jsem je měla statečně na klíně, tiše s nimi „trpěla“ a doufala, že se mi neudělá špatně. Při záchytu diabetu mi ale nezbývalo nic jiného než překonat strach. Před zavedením inzulínové pumpy píchat minimálně 5× denně inzulín, kontrolovat hladinu glykemie z krve…

Při edukaci ohledně inzulinové pumpy pro mě bylo nepředstavitelné, že bych měla zavádět kovové kanyly. Doufala jsem, že budeme mít teflonové, které mají aplikátor. Nakonec Aničce více vyhovují kovové, takže co dva dny přepichujme kanyly a světe div se, žádná hrůza se nekoná!

Co nám diabetes vzal?

U nás to byl rozhodně kvalitní spánek! Ale nebudu předbíhat. Ještě “zdravá” Anička se jako maličká dlouho kojila a často i v noci. I proto jsem se nesmírně těšila, až se konečně vyspím. Má radost ze spánku ovšem netrvala dlouho… Přišlo nám do cesty dceřino chronické celoživotní onemocnění. Jsou situace, kdy chcete jít spát, ale glykemie stoupá. Proto musím spánek odsunout na vedlejší kolej, poslat inzulín a čekat, co bude následovat. Nebo opačný problém, glykemie klesá, a tak přikrmujeme…

Můj budík je v pozoru, seč ještě nechodím do zaměstnání. Mám strach, abych nezaspala alarm ze senzoru, proto si tedy podle aktuální situace nastavuji budík po 1–2,5 hodinách.

Vzkaz všem DIA rodičům

“Málokdo z okolí ví, čím si procházíte, co vše je v pozadí za úsměvem a dobrou náladou… Proto bych vám DIA rodičům chtěla říct, že jste velcí hrdinové, kteří pro své malé „sladké děti“ dělají první poslední!”

Pro dobrou kompenzaci diabetu děláme zkrátka všechno – i za cenu odsunutí svých vlastních potřeb. To vše děláme také proto, že chceme, aby naše DIA děti uměly jednou svou cukrovku korigovat samostatně a hlavně správně. Chceme, aby ji do svého života přijaly jako součást sebe a žily plnohodnotné životy. Milujeme své děti takové, jaké jsou, a považujeme je prostě za super diabetiky. Nezapomínejme však i na sebe. Na to, že naše síla je neoblomná, že jsme zkrátka také super rodiče ze super rodiny!

Skláním všem obrovskou poklonu.

Zdroj: vlastní zážitky a pocity autorky Hedviky

3364