DIAmáma Hedvika: Blýská se s inzulínovou pumpou na lepší časy?

V únoru tohoto roku se nám stále nedařilo krotit hladinu glykémie, a to hlavně v noci. Střídali jsme fáze “dokrmování” a připichování rychlého inzulínu. Při onom „dokrmování“ stačilo otevřít přesnídávku v kapsičce a dát ji k Aniččině puse a ona se napila. S připíchnutím inzulínu to ale bylo horší. Většinou plakala a bylo těžké ji celou rozespalou uklidnit a vysvětlit, že tu injekci zkrátka musíme píchnout. A tak jsem hledala cestu ven…

„Chceme co nejdříve inzulínovou pumpu, můžete to prosím zařídit? Já už to nezvládám,“ vychrlila jsem po několikáté probdělé noci na naši diabetoložku, která je mimochodem skvělá.

Sláva, pumpu máme vybranou! Ale co bude dál?

Po vyslechnutí mé zoufalé prosby se naše dětská diabetoložka pustila do práce a dala mi seznam různých typů inzulínových pump. Po domluvě s manželem jsme měli zájem jen o dva typy, které spolupracují se senzorem, jenž Aničce i nám vyhovuje. Do pár dnů jsme měli doma obchodní zástupce z daných firem, aby nám ukázali, co jejich pumpa umí. Před námi tedy bylo nelehké rozhodnutí. Inzulínovou pumpu hradí pojišťovna na čtyři roky, možná i proto jsme se tak dlouho rozmýšleli a psali si klady a zápory.

Nakonec nám při rozhodování pomohly zkušenosti dalších DIA rodičů z facebookové skupiny Klub rodičů dětí s diabetem, kde často hledám rady a pochopení.

Když jsme si konečně typ pumpy vybrali, čekalo nás školení. K nám domů přijela edukátorka a vše nám vysvětlovala i trpělivě ukazovala několikrát za sebou. V začátku jsem si přišla jako Alenka v říši divů. Tolik věcí, co je potřeba udělat před zavedením infuzního setu! Například plnění zásobníku: natáhnout vzduch do injekční stříkačky, pustit ho do ampulky s inzulínem, otočit, natáhnout inzulín, vytáhnout, vyklepat případné bubliny, zapíchnout jehlu do zásobníku, vytáhnout vzduch ze zásobníku, zase vyklepat bubliny a až potom dát inzulín do zásobníku. Takové množství kroků, a to zatím jen u jedné činnosti! Laikovi se z toho pomalu zamotá hlava! V průběhu druhé schůzky jsem už postup chápala lépe a měla pocit, že do sebe všechno zapadá.

Pro Aniččiny začátky s inzulínovou pumpou jsme vybrali typ, který umí zastavit bazální dávky inzulínu v případě ohrožení hypoglykemií. Po aktualizaci bude časem umět inzulín i přidávat (v případě vysoké glykemie). Už teď se na to těším!

Nejdůležitější úkol byl před námi!

Po technologickém martyriu náš čekalo to nejpodstatnější! Psychicky připravit Aničku na novou situaci a seznámit ji fyzicky s „náhradní slinivkou“. Po dlouhou dobu jsme si s ní o tom povídali, ukazovali jí, jak vypadají jehly v kanyle a jak se zavádí. Dokonce si přes internet vybrala i opasek na pumpu.

Tedy řeknu vám, dceřin vkus se nepotkával s tím mým, ale co! Měla jsem radost, že se jí opasek líbil. Třeba bude díky němu nosit inzulínovou pumpu ráda. To bylo pro mě důležitější.

Museli jsme si počkat…

Pokud jste již zabloumali mezi mé předešlé články a pronikli do našeho příběhu, jistě víte, že život nám někdy tak trochu “hází klacky pod nohy”. Ani v tomto příběhu tomu nebylo jinak. První termín nasazení pumpy jsem plánovala s paní doktorkou na duben, ale musela jsem ho přesunout na začátek května kvůli mému zdraví. Před druhým termínem se Anička potýkala s teplotami a vyklubala se z toho angína. Vše se tedy muselo opět zrušit.

Do třetice všeho dobrého

Nastal den D a my jsme se konečně inzulínové pumpy dočkali. Přijela jsem s Aničkou do nemocnice, kde nás hned přijali na oddělení a za asistence paní doktorky a obchodního zástupce firmy se mohlo jít na věc. Nejprve bylo nutné zadat do pumpy hodnoty, které pro nás měla nachystané naše diabetoložka. Jedná se o denní časové úseky, kdy v každém úseku máme zadanou bazální dávku, korekční faktor a inzulinovo-sacharidový poměr. Po těchto úkonech jsem naplnila zásobník, hadičku a mohla zavést kanylu.

Když jsem se chystala píchnout Aničce kanylu, dostala strach a začala plakat, že nechce. Dlouho jsem ji přemlouvala a vše vysvětlovala. Nakonec jsme to zvládly s dopomocí místních sestřiček. Pláč ale ani po zavedení kanyly neustával, neboť dcera si stěžovala na bolest. V tu chvíli jsem se začala bát, jestli jsem jí nějak neublížila. Ona ale potřebovala jen zabavit, aby na svou bolest zapomněla.

Následujících pár dní jsme ještě strávily v nemocnici. Chodily jsme si hrát do herny a procházely se po nemocničním areálu. První dny byly hodnoty glykemie jako na horské dráze, ale po úpravách od paní doktorky to bylo lepší a lepší. Po čtyřech dnech, kdy se glykemie zlepšila a já znovu přepíchla kanylu, jsme mohly domů.

Radostná chvíle při procházce po areálu nemocnice. | zdroj: užito se svolením autorky Hedviky Kontoršikov

Mnoho mých známých má mylné představy o fungování inzulínové pumpy. Myslí si, že už nemusím dělat nic. Že pumpa pozná, když Anička něco jí a pošle sama bolus. Proto bych ráda napsala, jak fungujeme s inzulínovou pumpou my.

I s inzulínovou pumpou jsme ve střehu

Anička dostává prostřednictvím pumpy 24 hodin denně mikro dávky inzulínu, tzv. bazální dávky. Ty by měly udržet optimální hodnoty glykémie, pakliže Anička nejí a je v klidu. Když se však chystá něco sníst, musíme do pumpy ručně zadat přesné množství sacharidů onoho jídla. Pumpa pak z hodnot, které má v sobě zadané, vypočítá potřebné množství inzulínu k aplikaci do těla, tj. bolusovou dávku. Pokud s množstvím dávky souhlasím, tak to potvrdím a pumpa ho pošle. Nakonec ještě chvíli před jídlem počkáme a Anička se může najíst.

Pokud jsou na inzulínové pumpě dobře nastavené hodnoty a Aničku neovlivňují žádné jiné faktory, tak většinou komplikace neřešíme. Vše funguje, jak má. Ale jak jsem psala již dříve, to, co platilo včera, neznamená, že bude platit dnes.

Postupem času jsem se plnění zásobníku a zavádění kanyly naučila a teď už mi to nepřijde složité. Každá nová věc chce čas, abychom si zvykli. Anička si na novou “kamarádku” taky zvykla. Chvíli jí ale trvalo, než si bez problému nechala píchnout novou kanylu. Ovšem teď už říká: „Mamí, ta pumpa je super, nemusíme píchat před jídlem jehličku!“ Díky její radosti vím, že naše rozhodnutí bylo správné.

Anička zkoumá novou “kamarádku”. | zdroj: užito se svolením autorky Hedviky Kontoršikov

Víte, co je (nejen) pro rodiče malého diabetika balzámem pro duši? Když ví, že i v těch nejtěžších chvílích není sám a je kolem něj spousta dalších lidí, kteří mu rozumí a chápou ho. Měsíc po zavedení pumpy jsem takový hřejivý pocit prožívala já. Konkrétně na edukačním táboře pro rodiče a děti, který pořádalo Centrum pro dítě s diabetem. O tom ale zase příště…

Zdroj: vlastní zážitky autorky 

8702