Diabulimie: Tichý zabiják

Reklamy a příspěvky na sociálních sítích jsou tvořeny uměle, aby přitáhly co nejvíce kupujících a followerů, kteří zadavatelům vydělávají peníze. Fotografie modelek jsou v postprodukci často dále upravovány, aby vypadaly naprosto bezchybně. Dokonalý, i když nereálný vzhled modelek a modelů, může v lidech vyvolávat pocity vlastní méněcennosti. V křehkém vývojovém období, jako je adolescence, stačí i jedna nevhodná poznámka o hmotnosti či vzhledu od rodičů, prarodičů, spolužáků a může dojít k rozvoji obávaných psychických poruch – poruch příjmu potravy (PPP). Poruchy příjmu potravy se nejčastěji rozvíjí u adolescentů, ale nejsou vzácností i v pokročilejším věku. Alarmující je i vzrůstající počet těchto poruch mezi dětmi mladšího školního věku.

Poruchy příjmu potravy a diabetes

Osoby s diabetem jsou mnohem náchylnější k rozvoji poruch příjmu potravy. Diabetes je z velké části o řešení jídla, počítání sacharidů, plánování a sebekontrole. U osob s diabetem se mohou rozvinout všechny typy poruch příjmu potravy, ze zmíněných důvodů jsou dokonce častější než v běžné populaci. Porucha příjmu potravy, které se říká diabulimie (i když nemá nic společného s PPP bulimia nervosa), je specifická porucha u osob s diabetem. Při této nemoci si lidé záměrně neaplikují inzulín, a tím dochází k hubnutí. Vzhledem k tomu, že inzulín je u osob s diabetem 1. typu život zachraňujícím lékem, určitě rozumíte, jaká nebezpečí tato nemoc skýtá.

Dna a dieta: Jakým potravinám se raději vyhýbat?

Nutriční terapeutka se zaměřením na diabetes 1. i 2. typu. Zkušenosti má ale i s dnovým onemocněním, hypofunkcí štítné žlázy, anémií nebo ...

Jak vzniká diabulimie?

Diabulimie se může rozvinout časně po diagnóze diabetu. Při neléčené cukrovce osoby necíleně hubnou a po zahájení léčby inzulínem dochází postupně k návratu na původní hmotnost. Aplikace inzulínu může být spojována s tloustnutím. Osoby s diabulimií si proto záměrně neaplikují dostatečné dávky inzulínu. Vysoké hladiny krevního cukru vedou i k častějšímu močení, čím dochází k dalšímu poklesu hmotnosti a dehydrataci. Tento stav se může rychle zvrtnout do ketoacidózy, kdy se v těle hromadí nebezpečně kyselé produkty z rozkladu tuků.
Ketoacidóza může mít i fatální následky a je nutná léčba za hospitalizace. Z dlouhodobého hlediska je diabulimie strašákem vzhledem k urychlenému rozvoji komplikací diabetu, především poruch zraku, slepoty a vzniku syndromu diabetické nohy. Osoby s diabulimií mají téměř stále glykémie nad cílovým rozmezím, což vede ke zhoršení i ostatních parametrů kompenzace diabetu. Především je ale extrémně zhoršená kvalita života – když pomineme fyzické příznaky vysokého krevního cukru, tak se lidé s diabulimií často straní svých blízkých, ztrácí zájem o své koníčky a veškerou pozornost věnují pouze svému vzhledu.

Zpozorněte, když uvidíte příznaky

Jedná se o velmi obtížně diagnostikovatelné a ještě obtížněji léčitelné onemocnění. Lékař a osoby blízké by měli zpozornět, pokud u člověka s diabetem dochází k prudkému poklesu hmotnosti, nejasnému zhoršení kompenzace diabetu, ztrátě zájmů a obsesivnímu chování ohledně vlastního vzhledu. Dalším varovným příznakem mohou být časté hospitalizace pro ketoacidózu. Léčba je velmi komplexní a je nutná spolupráce diabetologa a psychiatra.

Co mám dělat, když mám příznaky diabulimie?

V první řadě je důležité se svěřit blízké osobě. Poruchy příjmu potravy jsou velmi osamocený boj, a proto je vhodné svůj strach a obavy sdílet s někým, komu důvěřujete. Dalším krokem je obrátit se na zdravotnické profesionály, kteří Vám pomohou s léčbou. Styčná osoba by měl být váš diabetolog nebo se můžete rovnou obrátit na psychologicko-psychiatrické pracoviště. Kontakty na pracoviště Vám může sdělit i praktický lékař. Diabulimie znamená těžký boj nejen o své zdraví, ale o svůj život vůbec, a proto jako u každé zákeřné nemoci je dobré na to nebýt sám.

Poruchy příjmu potravy se nejčastěji rozvíjí u adolescentů, ale nejsou vzácností i v pokročilejším věku. Alarmující je i vzrůstající počet těchto poruch mezi dětmi mladšího školního věku. | zdroj: Shutterstock

MUDr. Alina Majeská (psychiatr): Pozor na poruchy příjmu potravy

Poruchami příjmu potravy (PPP) trpí až 9% celosvětové populace. Mezi nejčastější zmíněné poruchy patří mentální anorexie, mentální bulimie, noční přejídání, záchvatovité přejídání, a v tomto článku jste se dozvěděli více o diabulimii postihující především osoby s diabetem prvního typu. Příčiny těchto nemocí jsou velmi komplexní. Zcela jistě roli hraje naše genetická výbava, dědičnost. Někteří odborníci se přiklání k teorii, že se jedná o poruchu obživného pudu. Všichni se zároveň shodnou, že mezi klíčové rizikové faktory patří také rodinné prostředí a sociokulturní vlivy (sociální sítě, média, filmový a módní průmysl, sportovní průmysl).

Nejedná se tedy pouze o „dívky, které chtějí být hubené.“ PPP se může rozvinout ve vzácných případech již u kojenců, u vrcholových sportovců, adolescentů i dospělých, ve všech inteligenčních rozmezích. Velmi často hraje roli potřeba větší kontroly nad svým životem (počítání kalorií, porcí, hlídání váhy, tělesné aktivity), tlak na výkon, perfekcionismus či impulzivita jako osobnostní vlastnosti, a již zmíněné sociokulturní vlivy kterým je jedinec vystavován. Bez odborné pomoci umírá na následky PPP 20 % nemocných. S odbornou péčí se mortalita pohybuje kolem 2 %. K včasnému nevyhledání pomoci vede především banalizace potíží ze strany nejbližších, stigmatizace a nedostatečná edukace široké veřejnosti o psychiatrických diagnózách a především PPP.

MUDr. Zuzana Hladíková

Lékařka Centra diabetologie IKEM v Praze. V rámci klinické a experimentální výzkumné činnosti se zabývá transplantacemi tkání produkujících inzulin. S týmem lékařů a edukačních sestřiček DiAvengers se věnuje edukacím a technologiím v diabetologii. V letních měsících vypomáhá jako zdravotník na táborech pro děti s diabetem Diacel Písek, z.s.

MUDr. Alina Majeská

Lékařka Psychiatrické nemocnice Brno. Zajímá se o psychoterapii a její propojení s lékařskou praxí. Ve volném čase se věnuje destigmatizaci a osvětě duševních poruch na sociálních sítích a vlastní psychohygieně.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text užitý v původním znění a se souhlasem autorek MUDr. Zuzany Hladíkové a MUDr. Aliny Majeské

9239