Diabetický režim a samostatná úprava léčby aneb Jak se z toho nezbláznit

Diabetický režim a samostatná úprava léčby aneb Jak se z toho nezbláznit

Pravidelnost, střídmost, přizpůsobení, měření, počítání a mnoho dalších podobných slov se používá k popisu pacientova každodenního života s diabetem. Jsou lidé, kteří to všechno zvládají bez větších potíží, jiní s tím celoživotně bojují, ale nejvíce diabetiků se pohybuje někde mezi těmito póly. Jak se necítit příliš omezovaný?

Není úplně pravidlem, že zvládat režim znamená mít dobrou kompenzaci, ale rozhodně je to k ní nejlepší cesta. Pravidelný režim, dodržování dietních doporučení, počítání sacharidů, selfmonitoring a samostatná úprava léčby prokazatelně vedou ke zlepšení kompenzace diabetu. A na druhou stranu, pokud bude mít diabetik tu nejlepší léčbu, ale nebude dodržovat základní pravidla, většinou dobré kompenzace nedosáhne. Vypadá to jednoduše a vědí to všichni. Tak proč je tak málo diabetiků opravdu dobře kompenzovaných?

PLNÁ HLAVA STAROSTÍ

Každodenní běžný život přináší spoustu starostí a záležitostí, které je potřeba zařídit, myslet na ně, nezapomenout je. Když si k tomu představíme, co všechno by měl mít v hlavě diabetik léčený např. intenzifikovaným inzulinovým režimem, získáme přesvědčení, že to s běžným životem nejde skloubit. A přesto to po diabeticích právem vyžadujeme, protože bez toho jejich nemoc společně nezvládneme. Lékaři, sestry, edukátoři, nutriční terapeuti a všichni ostatní, kteří se diabetikům věnují, vědí, že špatná kompenzace vede ke komplikacím. Znají pacienty, kteří si s nemocí neporadili, ale i ty, kteří dlouhá léta žili dobře právě kvůli dobré kompenzaci. Mají informace, znalosti, zkušenosti, proto jim jejich doporučení dávají smysl. Například: „Když se budete několikrát denně měřit a upravovat si podle naměřených hodnot dávky inzulinu a jídla, zlepšíte glykemie, následně zlepšíte i glykovaný hemoglobin a oddálíte tím přídatné onemocnění ledvin, zhoršené vidění, bolesti končetin a další komplikace.“ Co však to samé říká diabetikovi? Možná si několikrát za den změří cukr, ale zalekne se příliš vysoké hodnoty a raději s ní nic nedělá, aby na ni už nemusel myslet. A příště se už raději ani nezměří, aby vysokou hodnotu neviděl a nemusel mít výčitky, že nemoc zase nezvládl. Nebo se změří, pečlivě propočítá jídlo a dávku inzulinu podle naměřené hodnoty, ale pak se už nepřeměří s odstupem, aby zjistil, jestli jeho propočet byl správný.

PROČ TO VŠECHNO VLASTNĚ DĚLÁTE?

Co z toho plyne? Když máte coby diabetici něco dělat dlouhodobě a účinně, musí vám to dávat smysl. Je dobré položit si následující otázky: „K čemu mi to je, že znám právě v tu danou chvíli hodnotu své glykemie, se kterou začínám den, se kterou jdu večer spát, kterou mám před usednutím za volant, než začnu pracovat u stroje nebo když jdu s dětmi na výlet?“ „Jak se budu cítit tělesně i psychicky, když nechám hyperglykemii jejímu osudu a nesnížím ji případnou dávkou inzulinu? Bude mě bolet hlava, budu unavený, budu vzteklý? V čem mě to v danou chvíli omezí? Nebudu moct jít cvičit, hrozí mi kolaps při řízení auta?“ To, co se totiž režimem snažíme ovlivnit nejvíce, je běžný život, aby pokud možno nebyl nadměrně omezovaný.

DIABETES BOLÍ PSYCHICKY

Říká se, že diabetes je nemoc, která nebolí, ale myslím, že to tak úplně není pravda. Bolí psychicky, když není dobře ovládána, ale když ona ovládá pacienta. Bolí tím, že omezuje. Čím lépe ji diabetik ovládá, tím méně ho omezuje ona.

REŽIM JE INDIVIDUÁLNÍ ZÁLEŽITOST

Když nastavuje diabetik svůj režim vzhledem k nemoci nebo ho mění, protože ten současný nefunguje, je v první řadě potřeba, aby měl informace o tom, jak má režim ideálně vypadat (např. měření minimálně pětkrát denně, dlouhý profil minimálně jednou týdně, jídlo šestkrát denně, dodržování množství výměnných jednotek, úprava fyzické aktivity a dávek inzulinu podle naměřené glykemie apod.). Dalším bodem, který by měl promyslet, jsou jeho vlastní možnosti, a to jak časové, tak energetické, finanční apod. A s těmito možnostmi by se měl snažit přiblížit ideálu. Diabetický režim by se tedy měl přizpůsobit podmínkám konkrétního diabetika.

VÝHODY REŽIMU „UŠITÉHO NA MÍRU“

Individuálně nastavený režim vyhovuje, protože si ho nastavil konkrétní člověk sám. Žádný lékař ani edukátorka nemohou znát život a možnosti konkrétního diabetika lépe než on sám, tedy nemohou mu vymyslet režim ušitý na míru lépe než on sám. Oni jsou tu pouze od toho, aby poskytli základní informace. Do běžného života si je má začlenit každý tak, aby mu vyhovovaly. Každý sám nejlépe ví, kdy potřebuje udělat si v práci pauzu, jakou fyzickou aktivitu má rád a může ji zařadit i časově do svého každodenního života, jaké jídlo mu chutná a jaké ne, v jakých podmínkách si může aplikovat inzulin. Jsou lidé, kteří nesnášejí běhaní, ale rádi plavou. Někteří lidé jsou schopní sportovat ráno, jiní jedině večer. Někdo chodí spát večer brzy, jiný ponocuje…

NEVÝHODY A PASTI

V individuálně nastavovaném režimu hrozí ale i několik pastí. Především se lidé obecně často a rádi vymlouvají sami sobě na to, proč to či ono nejde – nemám v práci pauzy na jídlo, nemůžu odejít z kanceláře nebo od pokladny a přímo na místě si glykemii měřit nejde… Dále rádi hledají viníky mimo sebe – zaměstnavatel nebere ohledy na moji nemoc, spolupracovníci nevědí o mojí nemoci, kdyby to věděli, nechtěli by mě mezi sebe. Těchto a dalších pastí je dobré si být vědom. Pokud se přistihnete, že se sami sobě vymlouváte, přestaňte s tím a začněte hledat varianty, které naopak možné jsou. Někdy to dá práci, ale jak se říká, kdo chce, ten to dokáže.

JAK SE Z TOHO VŠEHO DOHROMADY NEZBLÁZNIT?

• Dělejte co nejvíc věcí, které vás baví, naplňují vás a dodávají vám energii.
• Získávejte informace, jak se to všechno má dělat.
• Využijte obecné informace a přizpůsobte je svým konkrétním životním podmínkám.
• Když plánujete změny v životním stylu, dobře si je dopředu rozmyslete. Někomu vyhovuje udělat změnu najednou, od základů a v mnoha aspektech, jiný rozvážně a pomalu dělá změny krok za krokem – upevní jednu a jde na další.
• Využijte pro začátek všechny možné pomůcky a pomocníky – většinou nefunguje přístup: „To zvládnu sám, najednou. Nebudu si hledat berličky, to pak není ten pravý úspěch.“
• Hledejte podporu u svých blízkých, sdílejte s nimi své plány, úskalí i dosažené úspěchy.
• Nenechte se svou nemocí ovládat, ovládejte ji vy.

MUDr. Jana Komorousová, Ph.D.

1469

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný

Diskuze k článku