Diabetici za druhé světové války: V koncentračních táborech nebyl na kvalitní stravu ani pomoc lékařů prostor

Diabetes vyžaduje pečlivou kontrolu hladiny cukru v krvi, což zahrnuje správnou stravu, pravidelné léky a monitorování. Pro diabetiky byla druhá světová válka zvláště náročná, protože přinesla omezení zásob, hladovění, stres a nejistotu ohledně dostupnosti léčiv a lékařské péče. A ti, kteří byli v koncentračních táborech, měli takřka nulové šance, jak cukrovku držet pod kontrolou.

Největší mýty o cukrovce: Spousta sladkostí, mateřství s diabetem i řízení motorových vozidel

Edukace ohledně diabetu mezi laickou veřejností v České republice stále pokulhává. Vyvracení mýtů ohledně cukrovky je tedy opravdu důležité. Ty ...

Chyběly potraviny i inzulín

Jedním z klíčových problémů, se kterými se diabetici museli potýkat, byla nedostatečná strava. Racionální stravování bylo v průběhu války nutností pro zajištění dostatečného množství potravin pro vojáky na frontě. To mělo za následek omezení kalorií a přístupu k určitým potravinám pro běžné obyvatele. Pro diabetiky to znamenalo zvláštní výzvu, neboť museli dbát na správnou rovnováhu mezi příjmem potravy a inzulínovými dávkami. Někteří byli nuceni omezit množství potravin, které mohli konzumovat, což mohlo vést k podvýživě a dalším komplikacím.

Dostupnost inzulínu byla další obtíží. Inzulín, který je klíčovým lékem pro diabetiky I. typu, byl vyráběn a distribuován ve velmi omezeném množství. Některé země, které byly zasaženy válkou, musely přesměrovat značné množství zdravotnických zdrojů na vojenské účely. To znamenalo, že lidé potýkající se s diabetem neměli vždy přístup k dostatečným zásobám inzulínu, což mohlo ohrozit jejich život.

Vojáci s diabetem

Navíc bylo těžké udržet pravidelný režim inzulínových injekcí a monitorování hladiny cukru v krvi v neustále se měnících podmínkách války. Mnoho diabetiků bylo nuceno přizpůsobit své léčebné postupy situaci, ve které žili. Někteří neměli možnost navštěvovat lékaře nebo se poradit s odborníkem na diabetickou péči. Přesto se diabetici snažili vytrvat a překonávat všechny tyto obtíže. Někteří si sdíleli své zkušenosti a zážitky s ostatními, hledali podporu u rodiny a přátel, kteří jim mohli pomoci s péčí, a snažili se přizpůsobit svůj životní styl tak, aby minimalizovali negativní dopady války na své zdraví.

Nelze opomenout ani hrdinství a odvahu těch, kteří měli diabetes a bojovali na frontě. Někteří vojáci se i přes svou nemoc zapojili do bojů, a to i v situacích, kdy neměli k dispozici potřebné léky a vybavení pro řízení svého onemocnění. Po skončení války se situace postupně zlepšila. Díky obnově a humanitárním snahám byl inzulín a další léky postupně dostupnější. Pokrok ve zdravotní péči a vědeckém výzkumu následně zlepšil kvalitu života diabetiků po celém světě.

Certifikovaná přírodní zahrada: Oáza klidu pro lidi, zvířata i rostliny přímo u vás doma

Mít kousek přírody jen pro sebe – to je mnohdy nedostupným snem. Máte-li to štěstí a vlastníte pozemek na okraji města či na vesnici, můžete si ...

Koncentrační tábory

Během druhé světové války byli diabetici, kteří se ocitli v koncentračních táborech, postaveni před ještě větší výzvy a nebezpečí. Koncentrační tábory byly brutálními zařízeními vedenými nacistickým režimem, kde byly vězněny a systematicky mučeny a vyhlazovány miliony lidí, včetně židovských obyvatel, Romů, politických odpůrců, homosexuálů a dalších. Pro diabetiky to bylo zvlášť náročné prostředí, které mělo zničující dopady na jejich zdraví a život.

Zásobování potravinami v koncentračních táborech bylo minimální a neadekvátní. Vězni obdrželi jen velmi omezené množství jídla s nízkým obsahem živin, což bylo naprosto nevyhovující pro diabetiky, kteří potřebovali správně vyváženou stravu a pravidelné jídlo. Nedostatek stravy a špatná kvalita jídla vedly k podvýživě, což mohlo u diabetiků vyvolat rychlé zhoršení zdravotního stavu. Dalším velkým problémem byl nedostatek inzulínu. Koncentrační tábory neměly dostatek léků ani vybavení, které by umožňovalo diabetikům udržet kontrolu nad svým onemocněním. To vedlo k extrémnímu nebezpečí vzniku hyperglykémie (vysoká hladina cukru v krvi) a diabetické ketoacidózy, což jsou závažné komplikace, které mohou vést až k ohrožení života.

Vězni s diabetem trpěli často i kvůli psychologickému stresu a nelidským podmínkám v táboře. Stálý strach o vlastní život a životy svých blízkých, vyčerpávající práce, nelidské zacházení ze strany dozorců a neustálé ponižování přispívaly k narušení psychického i fyzického zdraví diabetiků. V některých případech byli diabetici, kteří byli považováni za neschopné pracovat, nebo kteří byli na pokraji smrti, vybráni k okamžité likvidaci. Nacisté obvykle prováděli systematickou likvidaci vězňů, kteří byli považováni za nepoužitelné nebo kteří nemohli pracovat kvůli svému zdravotnímu stavu.

Pro diabetiky v koncentračních táborech nebylo snadné najít pomoc nebo podporu. Většina z nich byla izolována od světa a neměla přístup k lékařské péči nebo zázemí pro péči o svou nemoc. Přežití diabetiků v takovém prostředí bylo mimořádně obtížné a mnozí z nich tragicky zemřeli kvůli neadekvátní lékařské péči, podvýživě a nelidským podmínkám. Vzpomínka na diabetiky v koncentračních táborech je důležitou připomínkou hrůz a nelidskosti, kterou lidstvo zažilo během druhé světové války.

Zdroj: diastyl.cz, diabetesonthenet.com, diabetesjournals.org

10303