Děti a dospívající s diabetem jsou mnohem více ohroženi duševními problémy

Prvně je potřeba říct si, že dětští a dospívající diabetici I. typu mají skutečně mnohonásobně vyšší riziko rozvoje psychických obtíží. Podle MUDr. Jany Komorousové je výskyt depresí u dětí s cukrovkou až 2× vyšší a u adolescentů až 3× (oproti zdravým dětem).

S jakými psychickými problémy se mohou děti a mladiství s diabetem potýkat?

Ať je vaše dítě v jakémkoliv věku, vždy jej nová diagnóza diabetu ovlivní. To, jak se s tím vypořádá, pak záleží především na jeho charakteru a schopnosti adaptovat se na změny. Nyní si řekněme, co konkrétně dítě či dospívajícího s diabetem I. typu může postihnout:

• strach o vývoj vlastního zdraví, obavy z budoucnosti, nejistota,
• pocit sociálního vyčlenění (už nejsem zdravý/á, jsem pro okolí divný/á, nezapadám),
• obavy ze sociální interakce (negativní reakce okolí – spolužáků, kamarádů),
• kumulace stresu kvůli neustálému dodržování léčebného režimu,
• pocit frustrace a neochota podřídit se nemoci (bagatelizace zdravotního stavu, nedodržování léčby).

Projde si i diabetik pěti fázemi smutku? Model Kübler‑Rossové platí na lidi stále

Elisabeth Kübler‑Rossová byla švýcarsko-americká psychiatrička, jejímž primárním zájmem během kariéry bylo to, jak lidé reagují na smrt. Pro ...

Od rodičovské podpory po tu odbornou

Jakmile zaznamenáte u svého dítěte jakékoliv známky smutných nálad, frustrace či dokonce deprese a odmítání celé situace, konejte. Obzvlášť tehdy, pokud tyto problémy přetrvávají více než měsíc. V tomto případě bude nutná zřejmě nejen vaše intervence, ale také ta psychologická. Je nesmírně důležité zahájit kroky ke zlepšení duševního stavu co nejdříve – než dojde k prohlubování obtíží. Dítě či dospívající musí opět najít smysl života, najít motivaci, v čemž mu může pomoci dětský psycholog. Vy jako rodič můžete také udělat mnohé – otevřeně hovořte o jeho pocitech, podporujte.

PhDr. Lucie Králíková říká: “Brát dítě vážně a věřit mu a následně se obrátit na odborníka se vyplácí i v méně závažných případech.”

Psychika chronicky nemocného dítěte či dospívajícího je křehká. Vy ji však můžete pomoct zocelit

Je samozřejmé, že veškeré psychické pochody plynoucí od vašeho diabetického dítěte budete vnímat jako rodič více než intenzivně. Můžete se tedy potýkat s nadmírou stresové zátěže, což je dlouhodobě vyčerpávající. Právě proto není dobré zanedbat podporu silného rodinného zázemí a zocelování psychické odolnosti dítka (ba celé rodiny).

1. Podpořte své dítě v tom, co ho baví a vyhledávejte situace, ve kterých se cítí klidné a v bezpečí.
2. Zmapujte silné stránky svého dítěte a rozvíjejte je společně. Posílíte tak jeho sebevědomí.
3. Nechte emoce proudit – nepotlačujte je. Vnímejte je a pracujte s nimi.
4. Neumetejte neustále svému dítěti s diabetem cestu a zkuste také někdy přenechat zodpovědnost. A když zachybuje, sdělte, že je to zcela normální věc. Chybami se člověk učí.

Podpora psychické odolnosti však nemusí přicházet pouze od rodičů. Neméně podstatná je i od jiných příbuzných, učitelů ve škole či kamarádů. O diabetu tedy otevřeně a bez příkras hovořte – se všemi. Čím více bude okolí vědět, tím méně se bude obávat a dá tím malému či dospívajícímu diabetikovi znát, že všechno je v naprostém pořádku, protože má kolem sebe pevné pilíře.

Citát pro rodiče: “Existuje-li něco, co chcete změnit u svého dítěte, zamyslete se nejprve, zda to není něco, co byste měli změnit u sebe,” pravil švýcarský psychoterapeut a lékař Carl Gustav Jung.

Zdroj: Cfpsych, Psychiatriepropraxi, Zdravi.euro

3137