Deník diabetika: Poháněla mě nenávist k sobě, čísla na glukometru byla všechno

Pamatuju si na moje začátky. Čísla na glukometru byla všechno. Nejen pro mě, ale pro celou rodinu. Zatímco ostatní děti dostaly po příchodu domů otázku, jaké to bylo ve škole, já jsem slyšela: ,,Jaké byly cukry?“ To vše následované otázkou: ,,Proč jsi to neudělala jinak?“ a nespokojeným výrazem.

V tom slově PROČ bylo mnohem víc: ,,Tak jsi neschopná? Vždyť je jasné, že sis píchla hodně/málo, nebo jedla hodně/málo. Jak to, že sis dala čokoládu?“ Po bitvě každý generál, vařilo se ve mně. Smutné je, že za slovy, která bolela, stál rodič, který to tak nemyslel, bál se o mě celým svým srdcem a chtěl pro mě jenom to nejlepší. Je to bolestné, co cukrovka do rodiny přináší, a jak každý vede potichu svůj vlastní boj, nahlas boj proti sobě navzájem, a přitom vlastně bojujeme všichni spolu na stejné straně. Je to tak náročné, že nepřítel se někdy ztrácí.

Motivace

Veškerá moje motivace se skládala ze strachu a nenávisti k sobě za mé výsledky. A nenechte se zmást, mé výsledky byly velmi dobré. Nicméně pokaždé, když jsem povolila, dělala chyby a měla špatnou glykémii, přepadl mě najednou vztek.

Vztek na mě samotnou. Za moje výsledky. A to mě pohánělo dál. Motorem pro dobré glykémie byl strach a nenávist k sobě. Fungovalo to? Ne.

Mé výsledky byly uspokojivé, psychické rozpoložení ale mizerné. To se však neřešilo. Strašákem byly komplikace, nikoliv špatné psychické zdraví. A tak jsem se rozhodla moji cestu stočit jiným směrem. Začala jsem se hojit uvnitř. Ruku v ruce s horšími výsledky.

Psychické zdraví

Až když mi bylo psychicky mnohem lépe, tak jsem najednou cítila, že mám sílu s cukrovkou bojovat. Dnes jsem dosáhla nejlepšího výsledku, který jsem kdy měla. Mám z toho obrovskou radost. Mojí motivací není strach, ale touha po tom, aby mi bylo dobře. Chci se ráno budit plná energie a během dne být cukrovkou ovlivněná co nejméně. A hned to jde lépe, když je člověk dobře psychicky naladěn. Držet správné glykémie najednou nestojí tolik úsilí jako dřív.

Deník diabetika: Cestování po Asii s batohem a cukrovkou na zádech

Senzory vám dorazí přesně, jak potřebujete, inzulín máte vždy v lednici, pumpu vám přivezou do 4 hodin od porouchání, kanyly, zásobníky – všechno ...

Co tím chci říct? Moje výsledky se měnily v závislosti na mé cestě. Neměli bychom se srovnávat. Každý si prožíváme jiné věci a krevní výsledky jsou mnohem komplexnější než jenom pouhá disciplína. Pokud se vám rozpadá osobní život, nezvládáte v práci, bude těžké udržet glykémie.

Deník diabetika představuje moje zkušenosti, názory a myšlenky. Je vaše právo se mnou nesouhlasit. Z mého pohledu jde ale psychika ruku v ruce s dobrými hodnotami více, než se může zdát. Proto o ni pečujme. Najít balanc je pro mě na diabetu snad to nejtěžší. Někde mezi uspokojivými výsledky a psychickou pohodou.

Zdroj: autorka vycházela z vlastních zážitků a zkušeností

6372