Deník diabetika: Může za to diabetes, že se mi nedaří shodit?

Nikdy jsem nebyla vyloženě silná. Myslím, že jsem měla dobrou postavu. Nikoliv ale takovou, jakou bych si přála. Těch pár kil navíc mi nikdy na sebevědomí neubralo. Věřím, že úsměv a to, jak se člověk prezentuje, udělá více. Nicméně nebudu lhát, bylo oblečení, které jsem si prostě dovolit nemohla. A to mě štvalo. Chtěla jsem mít perfektní postavu.

Snažila jsem se? Ano. Šlo to? Ne.

Může za to diabetes?

Diabetes to určitě udělá vše těžší. Jako ostatní věci v životě. Třeba studium vysoké školy. Ale k tomu se dostaneme jindy. Pamatuju si, jak jsem do posilovny chodila odhodlaná a zpátky vzteklá a frustrovaná. Ať jsem se snažila sebevíc, měla jsem hypoglykémii v půlce cvičení, sahala po rychlém cukru a mohla to zabalit. Stejně tak, jako jsem se otáčela v půlce běhu, protože mi začala klesat glykémie. Ten vztek, který mnou proudil, byl silný. Hledat motivaci znovu a znovu po všech těch selháních bylo velmi vyčerpávající. Dojídat se, když nechcete. Snažit se a k ničemu.

Zhubnout se mi podařilo, když jsem se začala o diabetes a výživu opravdu více zajímat. Bez určitých informací jak o diabetu, tak o těle obecně, to je jako házet hrách na stěnu. Kdyby vás mé poznatky zajímaly, sepsala jsem je pod příspěvek na mém Instagramu @cukrovka_bez_obalu. Nicméně, buďme upřímní, bylo to hodně práce. A proto, když jsem byla spokojená, povolila jsem a zase trochu nabrala.

Co se tedy stalo, že jsem zhubla definitivně?

Přešla jsem na inzulínovou pumpu. Pumpa mi změnila život v mnoha ohledech. A dost výrazně. Jedno z pozitiv je, že jsem začala hubnout, aniž bych pro to něco udělala! Vždy jsem jedla zdravě, takže když vaše tělo najednou funguje tak, jak má, dostaví se výsledky.

Vedle toho, že se cítím skvěle a mám více energie, jsem také dosáhla váhy, kterou bych měla mít.

Díky inzulínové pumpě mám vyrovnanější glykémie, nepotřebuju se dojídat, jím tak, jak chci a jak potřebuju (což neznamená nezdravě, ale vyváženě), v noci mám rovné linky, protože pumpa to sama pohlídá – a ten dopad na moje tělo je obrovský.

V čem vidím hlavní rozdíl?

Na perech jsem do sebe vlastně dávala více inzulínu, než by moje tělo normálně vyprodukovalo. Pumpa dokáže slinivku nahradit mnohem přirozeněji. Už jenom to, že na perech jsem měla bazální inzulín, který jsem si píchla ráno a už jsem s ním přes den nemohla nijak operovat. A proto, když jsem se více hýbala, musela jsem se dojídat. Pumpa vám místo toho posílá každou chvilku malinké bolusíky (bazál), a může tak reagovat na momentální glykémii. Když mi glykémie klesá, přestane bolusy vydávat, a já se tak nemusím dojídat.

Deník diabetika: Pravda o cukrovce, kterou tajím

Dostávala jsem rady typu: "Dej k tomu nějakou vtipnou historku. Ať se lidi také pobaví. Zlehči to.“ Vlastně to, co dělám celý život. Zlehčuju to, ...

Další rozdíl je například v tom, když mám vysokou glykémii. Málokdy se mi podařilo ji na perech srazit tak, aby se zastavila na mnou požadované hodnotě a já nepotřebovala jídlo. Pumpa si to krásně srazí sama a bez téhle potřeby „zastavit glykémii jídlem“.

A tak jsem začala po přechodu na pumpu naprosto přirozeně hubnout.

Spokojená ve svém těle | zdroj: užito se svolením autorky Kateřiny Fortelkové

Konečně

Konečně mám tělo, které je přirozené mé životosprávě, a ve kterém se cítím dobře. Takže mohl za to diabetes? Já ho z toho viním. Moje cesta ale nemusí být vaše cesta. Každé tělo je jiné, ale to vy moc dobře víte. Nemůžeme na diabetes také svalit všechno. Nemůžeme si jíst, co chceme, a vinit z toho cukrovku. Dát si na hypoglykémii sladké sušenky a omlouvat si to tím, že za to nemůžete, máte přeci “hypo”, není cesta. Vždy máte na výběr méně kalorickou variantu.

Zdroj: vlastní zážitky a zkušenosti autorky Kateřiny Fortelkové

15723