Cyklistický šampion Václav Šňupárek: Sám jsem poznal, že mám diabetes

Podle vašeho blogu vám diabetes diagnostikovali loni. Co tomu předcházelo?

Příběh diagnózy je trochu delší, ale zkusím to zkrátit. Zhruba čtyři měsíce před diagnózou jsem pocítil výraznou stagnaci a pokles výkonnosti, doprovázené obrovskou únavou a čím dál tím častějšími křečemi v závodech, například oproti sezóně před tím. Protože studuji fyzioterapii na Univerzitě Karlově, poznal jsem, o co se jedná, jakmile se dostavily příznaky polydipsie a polyurie. Když jsem pojal podezření na cukrovku, zrovna jsem měl měsíční praxi v nemocnici, a tak jsem si hned další den nechal udělat rozbor krve.

A pak už to bylo jasné…

Když jsem dostal výsledky pochopil jsem, co se děje a druhý den jel na hospitalizaci, kde si mě na čtyři dny nechali. Glykemii jsem měl po 12 hodinách na lačno 17mmol/l a A1C jsem měl 86mmol/mol. Takže docela pokročilý stav.

Jak rychle jste se s tím srovnal?

Ještě v nemocnici. Byl jsem rád, že se vysvětlili moje špatné výkony v sezóně a zároveň jsem věděl, že se dějí i mnohem horší věci. Hodně mi pomohlo, když jsem si uvědomil, že obrovská výhoda je, že mám kontrolu ve svých rukou. Jasně, každý diabetik musí pravidelně docházet k lékaři, ale ten toho s vámi až zas tak nesvede, pokud nebudete sami chtít. Když mi tedy došlo, že pokud se o sebe budu starat a budu si to hlídat, tak se nemusím obávat žádných komplikací, hodně mi to pomohlo. A v neposlední řadě mi nezakázali sport, právě naopak. Určitě bych byl zdrcený, kdybych se musel vzdát závodění.

Vaši blízcí vás neodrazovali od dalšího sportování?

Okolí mě samozřejmě od závodění odrazuje, vždyť samotná cyklistika je nebezpečná, poslední tři roky držím bilanci helmu na rok, vždycky ji někde rozstřelím. Zároveň pro některé doktory mám až nezdravě nízké procento tělesného tuku, pohybuju se mezi šest až osm procent, ale dle mých znalostí je to do šest procent v pořádku a prostě každé kilo, které taháte do kopce navíc je hrozně znát.

Jak váš zápřah vnímá váš diabetolog?

Lékařku mám skvělou, paní profesorka Štechová v Motole se o mě výborně stará, vždycky má odpovědi na všechny moje otázky a rychle vyhoví mým rozličným požadavkům. Pomohla mi třeba s žádostí o terapeutickou výjimku na Antidopingovém výboru ČR, protože insulin je samozřejmě jeden z “nejtěžších” dopingů. Nebo jsem potřeboval vyplnit obsáhlou lékařskou zprávu před odletem na talentový kemp do USA. Se vším mi vyšla vstříc a já jsem velice vděčný.

Jaké sportovní úspěchy za sebou máte? 

Byl jsem třetí a druhý na juniorském mistrovství v orientační cyklistice a druhý na mistrovství Evropy juniorů, to všechno v roce 2015. Předtím jsem měl mnoho medailových úspěchů na republikové i mezinárodní úrovni v orientačním běhu, ale dorostenecká léta už mám za sebou. Poslední dva roky jsem v dospělé reprezentaci ČR v orientační cyklistice, ale na žádnou velkou zahraniční akci – světový pohár, mistrovství Evropy nebo světa – jsem se nedokázal nominovat. Povedlo se mi ale v elitní kategorii mužů získat bronz na mistrovství ČR ve sprintu. Loni jsem byl vůbec rád, že jsem dojezdil sezónu, musel jsem se hodně učit co se kontroly diabetu týče. Mám i několik medailí z maratonů Kolo pro život a vyhrál jsem Gočárovy schody v Hradci Králové, ale to už je také dva roky zpět. V letošním roce jsem směřoval veškeré snažení na silniční cyklistiku, kde jsem závodil i předtím a kde je velmi těžké se prosadit. 13. místo na VWF Peizegem v Belgii proto nezní tak světově, ale pro mě je to určitě nejlepší letošní výsledek a jsem za něj rád.

Může být diabetes při aktivním sportování za velký hendikep?

Samozřejmě, je náročné v dlouhých závodech, nebo naopak těch krátkých, tedy okolo jedné hodiny, ale zato šíleně intenzivních kontrolovat, jak se vyvíjí hladina glukózy v krvi. Musím během závodů více jíst a dávat si extra velký pozor v tréninku, aby mi třeba na čtyři až pět hodin tréninku nedošlo jídlo. Přesto lze spatřovat malé plus v tom, že si musím pořád hlídat, co jím, a tak mám větší kontrolu nad svým jídelníčkem, což jsem předtím neměl. Ne že bych jedl nezdravě, ale prostě jsem neměl přehled o tom, kolik gramů sacharidů za den sním a jak jsou rozložené v průběhu dne.

Náročné tréninky s sebou vždy nesou riziko hypoglykemií. Jak se vám podařilo vybalancovat tréninky, inzulin, příjem sacharidů?

Tohle je věc, kterou samozřejmě stále řeším a pořád se učím, každý den mám totiž jiný a i různé typy tréninků mají jiný efekt na hladinu glukózy. Například při intenzivních trénincích jako jsou intervaly, sprinty nebo opakované výjezdy nějakého kopce se mi hladina dokonce i zvyšuje, nikdy ale tolik abych s sebou vozil insulinové pero. Příjem sacharidů se odvíjí od typu tréninku v daný den, jestli mám lehký, střední nebo těžký týden z hlediska tréninku, a samozřejmě i podle toho v jaké fázi sezóny jsem. Přes zimu bude příjem nižší kvůli hubnutí, na jaře a v létě během závodní sezóny naopak vyšší abych měl dost síly závodit. Jídelníček si tedy připravuji sám. Noční hypoglykemie pro mě byly ze začátku velkým strašákem, například zcela jsem kvůli tomu vypustil večerní tréninky. Zjistil jsem ale, že mně případná hypoglykemie vzbudí, nebo to udělá telefon v případě, že mám senzor.

Jak často se měříte?

Když nemám senzor tak i více než desetkrát denně, v průměru ale osmkrát. Se senzorem samozřejmě méně – pokud je dobře zkalibrovaný, tak se měřím pětkrát denně. V cílovém rozmezí se mi daří držet, už po 3 měsících jsem se dostal na hodnoty HbA1C jako u prediabetu a nyní mám glykovaný hemoglobin 36–38 mmol/l, s čímž jsem spokojený. Nepřijdu si ale jako vzorový diabetik, vím, že bych to mohl mít vyladěné ještě líp, ale někdy prostě na diabetes nemám čas.

Máte speciální tréninkový jídelníček?

V zásadě se stravuji bez větších omezení, sacharidy jsem si poctivě počítal první měsíc a půl abych získal odhad, ale teď už to nedělám i když bych měl. V hodně zátěžových dnech sním i přes 600 g sacharidů za den. Rád vařím, takže mám svoji stravu plně pod kontrolou. Sladkému se normálně vyhýbám, ale pokud mám těžké tréninky, tak by mě nerozhodil ani kus dortu.

Mgr. Kamila Leciánová

713

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný