Co vše byste měli vědět, než umístíte svého malého diabetika do mateřské školy?

Hned na počátku je důležité říct, že diabetes je nemoc, se kterou se dá plnohodnotně žít. Leckteří představitelé mateřských školek se však umístění malého diabetika brání a představa, že ponesou plnou zodpovědnost za nemocné dítě, jim nahání strach. Potřeba sociálního kontaktu je ale zapsána hluboko v naší DNA a vyloučit diabetické dítě z dětského kolektivu, které se už tak značně odlišuje, může mít vliv na jeho zdravotní a psychický stav (v budoucnu takové děti bagatelizují svou nemoc, propadají častěji diabulimii a také se u nich vyskytuje vyšší riziko depresí).

„Sama mám děti a dokázala jsem se vcítit do pocitů maminky dítěte s cukrovkou. Jak jí asi je, když má doživotně nemocné dítě, a do toho ta představa, že navíc bude vyřazeno z kolektivu,“ uvádí učitelka z mateřské školy v Říčanech, Jana Michaličková, která se ve své třídě stará o dvě diabetické děti.

Co na to zákon?

Legislativa mluví jasně (zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání)! Podle § 16 jsou děti s diabetem řazeny mezi osoby se zdravotním znevýhodněním, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. Zákon nám také říká, že tyto děti mají právo na vzdělání, přičemž jeho obsah, forma a metody by měly odpovídat jejich vzdělávacím potřebám a možnostem.

Předškolní vzdělávání je povinné od pěti let věku dítěte. V tomto případě tedy musí vaše dítko přijmout do školky ve spádové oblasti (tam, kde máte trvalé bydliště). Pokud ovšem budete chtít umístit dítě do mateřské školy dříve, případně jej dát jinam, mohou vás odmítnout. Legislativa je ale velmi nejednoznačná a není jasně řečeno, na co mají děti s diabetem právo – proto se tyto podmínky často liší kraj od kraje. Integrace chronicky nemocného dítěte do předškolního kolektivu tak značně selhává!

„Někde to jde bez problémů, jinde to nejde vůbec. Kdo chce, aby dítě ve školce bylo, hledá způsoby, jak to vyřešit. Kdo nechce, tak hledá důvody, proč to nejde,“ říká učitelka z mateřské školy, Jana Michaličková.

Mají děti s diabetem nárok na asistenta pedagoga?

I v tomto případě zákon selhává – na asistenta pedagoga mají z pohledu legislativy nárok pouze děti s poruchami chování, autisté nebo děti s handicapem (je možné, že diabetické dítě asistenta pedagoga dostane, je to však spíše vstřícný krok školy, který prozatím není ukotven v zákoně). Postarat se o takové dítě totiž nevyžaduje dle zákona zdravotnické úkony, ale pouze tzv. paramedicínské činnosti, kdy péči může poskytnout i zacvičený laik. Jaké možnosti tedy rodiče dítěte s diabetem mají?

• Vybrat mateřskou školu, kde edukují svůj personál. Ten tím pádem přebere plnou zodpovědnost za paramedicínské úkony (tzn. monitorování glukózy, aplikaci inzulínu apod.).
• Mateřská škola asistenta pedagoga na doporučení lékaře zajistí, případně se rodiče mohou domluvit na dopomoci asistenta, který je ve třídě kvůli jinému zdravotně znevýhodněnému dítěti.
• Jako rodič docházet do školy za svým potomkem, a to především kvůli aplikaci inzulínu.
• Zaplatit si osobního asistenta.
• Zmapovat, zda do školky dojíždí terénní zdravotní sestra, která objíždí zpravidla více MŠ ve městě.

Psí záchranáři aneb Jak mohou signální psi pomoci v léčbě diabetu?

Existuje mnoho pomůcek a přístrojové techniky usnadňujících život s diabetem. Od inzulínových per, jednorázových jehel, měřících proužků a ...

Jak z tohoto kolotoče odmítání ven?

Edukace je v případě možného umístění malého diabetika do mateřské školy základ! Primárně ale musí vzniknout snaha školky přijmout takové dítě a samozřejmě snaha rodičů zajistit dostatečnou informovanost. Existují různá centra pro diabetiky, která nabízejí možnost edukačního pracovníka, jenž poskytne veškeré materiály a vyškolí pedagogy v předškolním vzdělávání. Je důležité, aby byl rodič i vyškolený pedagog stále na telefonu, aby věděl, jak rozpoznat hypo- nebo hyperglykémii, a aby věděl, jak nejrychleji malému diabetikovi pomoci.

„Zpočátku jsme se samozřejmě báli! Musím ale maminky pochválit, vždycky všechno super fungovalo – telefony, připravené věci, všechny informace. Stali jsme se tak trochu součástí rodiny,“ popisuje své zkušenosti učitelka z mateřské školy v Říčanech, Jana Michaličková.

Na co se připravit před nástupem do školky?

Dítě by u sebe mělo mít vždy pohotovostní batoh s neslazeným nápojem, rychlým cukrem, pomalými sacharidy, monitor glukózy a glukagon. Je také více než vhodné pořídit kuchařkám do jídelny váhu, aby mohly potraviny, které vaše dítě přijme, odvážit – případně je informovat a sepsat, jaké gramáže potravin vašemu dítku na talíř připravit (v některých školkách je nutné dětem připravovat jídlo doma, ale to jej opět vylučuje z kolektivu). Dále je nutné, aby byla kontrolována pravidelnost stravy a pitného režimu. Neméně důležitou součástí přípravy je probrat s malým předškolákem možné komplikace, a hlavně vybudovat důvěru mezi dítětem a pedagogem, aby se dítě nebálo informovat o své slabosti, nebo naopak únavě a malátnosti.

Závěrem…

S novými technologiemi přichází i větší svoboda – inzulínové pumpy a senzory měřící glykémii usnadňují život nejenom dítěti, ale také jeho opatrovatelům (ať už to jsou doma rodiče, nebo ve školce pedagogové). Strach tak není na místě. Dítě, které se svým onemocněním vyrůstá, jistě pozná, kdy se blíží hypoglykémie, v některých případech si již samo zvládá aplikovat inzulín (je potřeba jen nastavit počet jednotek). Důležité je nevyčleňovat tyto děti z kolektivu a umožnit jim zapojit se také v rámci různých výletů nebo sportu – i když je to práce navíc a pedagog z toho má „jen“ dobrý pocit. Pomůže však dítku přiblížit se alespoň o trochu víc normálnímu životu jeho vrstevníků.

Zdroje: diabetickaasociace.cz, diacel.cz, freestylelibre.cz, inkluzevpraxi.cz

5536