Co je to rehabilitační ošetřovatelství a má nějaká specifika u diabetika?

Faktem zůstává, že důsledné rehabilitační ošetřovatelství je podstatnou součástí rekonvalescence pacienta – ať se jej týká jakákoliv nemoc (nezřídka kdy se tedy tací pacienti potýkají i s diabetem). Probíhat by mělo pravidelně nejen v nemocnici, ale třeba i v pečovatelských zařízeních či v domácím prostředí, pakliže nemocný není standardně hospitalizován. Pojďme si říct, co vše tato péče obnáší.

Jaká je náplň rehabilitačního ošetřovatelství?

Úkonů týkajících se rehabilitačního ošetřovatelství u pacienta je nespočet. Týkají se například tohoto:

• Polohování: pravidelná změna polohy pacienta, který pobývá převážně na lůžku, je nesmírně důležitá. Zabraňuje se tím vzniku proleženin, opruzenin nebo zkrácení svalů a šlach (odborně kontraktur). Polohování by mělo být prováděno po dvou až třech hodinách. Pakliže je daný člověk ohrožen postižením kůže mnohonásobně více, poloha těla by měla být měněna častěji.

Poznatek: Pokožka diabetiků je daleko náchylnější k poškození. Je citlivější a může být i méně prokrvovaná. Proto by ošetřovatelský personál neměl zanedbávat ani pečlivou péči o pokožku (vhodné je její promasírování a hlavně její důsledná hygiena).

• Aktivní a pasivní cvičení: do tohoto procesu se zapojuje nejen ošetřovatelský personál, ale například i fyzioterapeut. Pacient cvičí buď aktivně sám na lůžku či v tělocvičně pod dohledem, nebo pasivně, tj. že personál hýbe s jeho končetinami – protahuje je. V rámci této činnosti je dobré provádět i dechová cvičení.
• Vertikalizace: ta tkví v posazování pacienta a v nácviku chůze v chodítku nebo o berlích. Tím se bojuje i proti tzv. imobilizačnímu syndromu (může vzniknout po delším pobytu na lůžku), který negativně postihuje různé tělesné systémy.
• Nácvik soběstačnosti: s tímto většinou pomáhá ošetřovatelskému personálu tzv. ergoterapeut. To je člověk, který učí pacienta samostatné osobní hygieně, oblékání nebo třeba konzumaci jídla. Pomáhá vlastně znovu začlenit nemocného člověka do každodenních činností, které jsou pro nás zdravé tak běžné…

U diabetika může sestra podpořit soběstačnost tak, že jej pod dohledem nechá samostatně změřit si glykémii pomocí glukometru, nebo mu dá přednastavené inzulinové pero k aplikaci léku. Cokoliv, co pacient zvládne, se počítá! Není třeba brát nemocnému možnost sebeřízení, pokud je ho schopen po duševní i fyzické stránce. Cílem rehabilitačního ošetřovatelství je tedy podpořit i sebevědomí.

V rámci rehabilitačního ošetřovatelství nelze podcenit ani psychologickou podporu nemocného člověka. Ta je neméně zásadní. Pomoci v tomto ohledu pak může samozřejmě i odborník z řas psychologů.

Psycholožka Mgr. Judita Konečná: Kde hledat motivaci, když vám při diabetu dochází vnitřní síla?

Někdy dobře víme, co bychom měli plnit a v čem selháváme, ale pořád se to odehrává v jakési abstraktní rovině myšlenek, které odejdou stejně, jak ...

Co na to praxe aneb Názor zdravotní sestry

I když by mělo být důsledné rehabilitační ošetřovatelství neoddělitelnou součástí péče o pacienta, ne vždy se tak děje. Často je tento fakt ovlivněn nedostatkem ošetřovatelského personálu. Je to ovšem případ od případu. Nelze „házet do jednoho pytle“ všechna zařízení. Stále totiž existuje mnoho zdravotnických zařízení, ve kterých je důsledná péče o pacienta na prvním místě. Příbuzný nemocného by se však neměl ostýchat upozornit na jakékoliv nejasnosti týkající se péče ze strany personálu.

Názor zdravotní sestry (autorky textu): „Šest let jsem pracovala na rehabilitačním lůžkovém oddělení, kam byli překládáni lidé s nejrůznějšími diagnózami. Setkala jsem se například s pacienty po těžkých úrazech nebo komplikovaných cévních mozkových příhodách. Nebyla to jednoduchá práce. Jedno jsem si však z praxe odnesla i do života – pozitivní mysl skutečně zmůže mnohé! Zažili jsme tedy s pacienty v neveselém nemocničním prostředí i mnoho legrace, s kterou se každá nesnáz zvládala daleko lépe. Určitě bych chtěla vzkázat všem zdravotníkům, ale i rodinám nemocných, aby o své blízké dobře a s láskou pečovali. Postavit na nohy se může téměř každý, když má pevnou oporu v lidech kolem a skvělou péči!“

Rehabilitační ošetřovatelství není jen „věc“ personálu, ale i rodiny

Ať už máte momentálně v nemocnici nebo v jakémkoliv jiném zdravotnickém zařízení svého příbuzného, myslete na to, že rehabilitační ošetřovatelství je podstatné i z vaší strany. Při jakékoliv návštěvě babičky, dědečka, matky, otce či partnera se snažte o co největší součinnost s personálem. Aktivně se ptejte sestřiček, jak můžete pomoci. Jděte se se svým příbuzným projít (samo sebou dle zdravotního stavu), poseďte spolu v jídelně na kávě, anebo vyrazte na vzduch (ať už po svých nebo na vozíku). Jakýkoliv impulz od rodiny má velkou váhu – nikoliv takovou, že „ulevíte“ personálu, ale že vlijete nemocnému novou energii do žil.

Zdroj: vlastní zkušenosti autorky z praxe, Ose.zshk, Zdravi.euro, Florence

2927