Co je diabulimie?

Uvedený typ chování je někdy přirovnáván k očišťování (purgaci), jaké známe u pacientů s mentální bulimií. Ti se ve snaze zhubnout zbavují energie vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel, léků na hubnutí, léků na odvodnění apod. Odtud tedy pochází název diabulimie.

Vliv diabetu na tělesnou hmotnost

Diabetes mellitus (cukrovka) 1. typu se řadí mezi autoimunitní onemocnění, kdy tělo vytváří protilátky proti vlastním tkáním, tzv. autoprotilátky. Ty jsou namířeny proti beta buňkám slinivky břišní, které vyrábí inzulin. Snížená produkce inzulinu vede ke zvýšení hladiny glukózy v krvi. Mezi nejčastější příznaky patří žíznivost, častější močení a také váhový úbytek. Redukce tělesné hmotnosti je způsobena tím, že glukóza nemůže v plné míře vstoupit do buněk a být využita jako energetický zdroj. Zvýšení hladiny glukózy v krvi vede i k jejím ztrátám do moči.

Následkem toho všeho diabetik hubne. Při zahájení léčby diabetu inzulinem se výše popsané energetické ztráty zastaví, což často způsobí nechtěný nárůst tělesné hmotnosti.

Příčinou bývá vlastní nespokojenost i tlak médií

Manipulace s inzulinem, tedy úmyslné snižování či vynechávání dávek inzulinu, se častěji vyskytuje u osob, které trpí poruchou jídelního chování (patologické chování ve vztahu k jídlu, které ještě nesplňuje diagnostická kritéria pro poruchu příjmu potravy) či přímo poruchou příjmu potravy. Mezi rizikové faktory vzniku komorbidní poruchy příjmu potravy patří ženské pohlaví, dospívání a časná dospělost (i když porucha příjmu potravy může vzniknout kdykoliv v průběhu života), perfekcionistické a impulzivní rysy osobnosti, nízké sebevědomí, nespokojenost s vlastním tělem a v neposlední řadě také tlak médií (tzv. kult štíhlosti).

Spouštěčem poruchy příjmu potravy může být například narážka okolí na dívčin vzhled, konflikty v rodině (nesoulad mezi rodiči, problémy se sourozencem, snaha na sebe upoutat pozornost apod.) nebo sexuální zneužití. Samotný diabetes mellitus bývá taktéž spouštěčem poruchy příjmu potravy. Zvládání nemoci totiž vyžaduje zájem pacientů o to, co konzumují – o složení jídelníčku, množství jídla i jeho načasování, diabetici si musí také pravidelně provádět selfmonitoring glykemií, užívat antidiabetika či aplikovat inzulin a toto vše pro ně představuje významný stresor. Zásadní je uvědomit si, že jak anorektičky, tak bulimičky chtějí být štíhlejší, než je pro ně zdravé.

Obávané zdravotní výsledky

Nejčastějšími zdravotními komplikacemi těchto poruch, které se týkají i nediabetické populace, jsou srdeční arytmie, osteoporóza, poruchy funkce jater, ledvin, kazivost zubů apod. U diabetiků se navíc přidávají vlivem špatně kompenzovaného diabetu akutní komplikace – hyperglykemie až ketoacidotické kóma nebo hypoglykemie až hypoglykemické kóma a pozdní komplikace diabetu – retinopatie (poškození zraku až vznik slepoty), nefropatie (poškození ledvin až ledvinové selhání), neuropatie (poškození nervů) a ateroskleróza tepen.

Při léčbě je nutná spolupráce

Důležitá je včasná diagnostika a léčba. Využívá se psychoterapie podpůrná, kognitivně–behaviorální, rodinná, skupinová i psychodynamická, kterou lze doplnit farmakoterapií (antidepresiva, anxiolytika, antipsychotika). Odtud plyne i nutnost mezioborové spolupráce mezi diabetologem, psychologem, psychiatrem a nutričním terapeutem. U pacientů s diabetem proto mysleme zejména na prevenci komorbidní poruchy příjmu potravy.

Léčba diabetiků zahrnuje kromě výše zmíněného i dodržování doby a skladby jídla a kontrolu tělesné hmotnosti a hladiny glykemií. Není vhodné pěstovat u pacientů pojmy „zdravé“ a „nezdravé“ potraviny nebo „špatné“ a „dobré“ potraviny. Nemocný by také měl mít v jídelníčku zařazené své oblíbené potraviny. Zdůrazňování negativních informací vede totiž k vytváření psychického dyskomfortu, což může opět zvýšit riziko patologického jídelního chování.

as. MUDr. Alena Lambertová

Rady pro diabetičky, které chtějí hubnout bezpečně

Do redakce nám přišel dotaz čtenářky, která má strach z nabírání váhy z důvodu zvýšeného dávkování inzulinu. Vědomé poddávkování či vynechání dávek inzulinu je pro ni lákavé, avšak zachování dobré kompenzace považuje za důležitější a také dobře ví o nebezpečí diabulimie. Hubnout tradičním způsobem zdravých lidí je však pro ni frustrující, protože se musí během
sportu dojídat, čímž zprvu spálené kalorie znovu přijme. Zeptali jsme se několika odborníků, jak by měla svůj problém řešit.

Z POHLEDU DIABETOLOŽKY

MUDr. Mgr. Sylvie Špitálníková radí: „Redukce tělesné hmotnosti probíhá podle stejných zásad jako u ostatní populace. Co se týká dávkování inzulínu, je třeba postupovat plánovitě. Dávky inzulínu je nutné upravit (snížit) předem podle předpokládaného příjmu sacharidů a pohybové aktivity. Během redukce tělesné hmotnosti je třeba častěji provádět selfmonitoring glykemií
nebo mít zavedený senzor. Velmi vhodné je požádat o sestavení jídelníčku nutričního terapeuta. Některé zdravotní pojišťovny na tuto službu svým pojištěncům poskytují příspěvek.“

Z POHLEDU LÉKAŘKY CENTRA PRO PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY

As. MUDr. Alena Lambertová upozorňuje: „Je také otázkou, zda pacientka skutečně hubnout potřebuje. Neexistuje návrh způsobu hubnutí bez znalosti vývoje onemocnění diabetem, eventuálně nadváhy a poruchy příjmu potravy, ale motivů k hubnutí žádoucímu nebo nežádoucímu. Hubnutí nemusí být žádoucí, ale může být také patologicky motivovaným cílem u člověka
s anamnézou poruchy příjmu potravy a/nebo bez nadváhy. V tomto případě by pacientka měla celou situaci konzultovat nikoliv s nutriční terapeutkou (při méně komplexním posouzení hrozí relaps poruchy příjmu potravy), ale s lékařem, který diagnostikuje somatické i psychiatrické onemocnění a indikuje další odborné služby psychologicko-psychiatrické.“

Z POHLEDU NUTRIČNÍ TERAPEUTKY

Ladislava Kankrlíková doporučuje: Každé vědomé snižování hmotnosti je třeba plánovat. Především v době dospívání je vhodné nejdříve zvážit, jestli je snižování váhy nutné či povede do stavu podvýživy. Redukce váhy by vždy měla začít plánováním správného stravovacího plánu, který bude podpořený fyzickou aktivitou. Pokud se však rozhodne redukovat svou váhu diabetik 1.typu, je nutné přidat kontrolu či úpravu dávek inzulinu podle vytvořených plánů stravovacích a sportovních aktivit. Proto bych v první řadě doporučila konzultaci s ošetřujícím diabetologem. Pokud snižování váhy doporučí, je vhodný čas na návštěvu nutričního terapeuta a ten naplánuje vhodný stravovací plán, pro regulované hubnutí. V počátcích takto změněného režimu je zapotřebí častější monitoring diabetu, aby nedocházelo k život ohrožující diabetické ketoacidóze a „diabulimii“.

3180

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný