Buněčná léčba u pacientů s diabetem 1. typu

Tento komplexní přístup umožňuje udržovat glykémie v rozmezí, které se nejvíc blíží zdravým lidem. Inzulínové pumpy s hybridním okruhem v současnosti představují nejvyspělejší technologie, které jsou použitelné u většiny pacientů s diabetem mellitem 1. typu. Jejich efektivita byla ověřena v řadě klinických studií.

Co přinese budoucnost?

Dalším krokem, který se očekává, je uvedení inzulínových pump s uzavřenou smyčkou. Tento typ technologií by pak vyžadoval minimální zásah do dávkování inzulínu a samotná pumpa by měla aplikovat inzulín na základě algoritmu nejen v průběhu lačnění, ale také v době jídla. Bude zajímavé vědět, jestli se prokáže užitečnost bihormonálních pump, které jsou přizpůsobené tak, aby mohli podávat dva hormony (inzulin a glukagonu) najednou. Výsledky klinického hodnocení jsou v tomto případě slibné.

Zřetelný je také pokrok v oblasti buněčné léčby diabetu. V širším smyslu tento pojem zahrnuje jak transplantace Langerhansových ostrůvků, tak transplantace beta buněk. Transplantace Langerhansových ostrůvků je dnes v ČR zavedenou metodou, která je vhodná zejména pro pacienty poruchou vnímání hypoglykémií. První úspěšná transplantace ostrůvků byla v IKEM provedena v roce 2005 a pacientovi na několik let výrazně zlepšila kvalitu života. Nejdéle dokumentovaná úspěšná transplantace ostrůvků v ČR byla provedena u pacientky, která podstoupila celkem 4 implantace. I po 15 letech má normální hodnoty glykovaného hemoglobinu a aplikuje si pouze k vlastní spokojenosti 6j inzulínu denně.

Jak zvýšit čas v cílovém rozmezí? Praktické tipy a triky od lékařky MUDr. Kláry Sochorové

Čas v cílovém rozmezí 3,9-10 mmol/l je základním měřítkem kvality kompenzace cukrovky u lidí s diabetem 1. typu, kteří používají kontinuální ...

Proč podstupovat transplantaci?

Z uvedeného vyplývá, že transplantace ostrůvků nezbaví v každém případě pacienta aplikace inzulínu, ale zabrání těžkým hypoglykemickým epizodám a výrazně stabilizuje glykémie. Dlouhodobé data z mezinárodního registru transplantací ukazují, že přibližně 40 % pacientů po 3 letech od transplantace nebude potřebovat inzulín. V našem centru je tento výkon nabízen jako relativně méně náročný pro ty pacienty, kteří nemohou nebo nechtějí podstoupit orgánovou transplantaci. Jde zejména o starší příjemce, příjemce s postižením kardiovaskulárního systému nebo o příjemce, kteří si nepřejí velkou operaci.

Za úspěšnou, v souladu s mezinárodním konsenzem, považujeme takovou transplantaci ostrůvků, která zabrání těžkým hypoglykémiím, zlepší kompenzaci diabetu s HbA1c pod 53mmol/mol a sníží dávky inzulínu o 1/3 současně s jasně dokumentovanou vlastní sekrecí inzulínu z ostrůvků (ta se měří pomocí c-peptidu). Tento výsledek po dvou letech od poslední transplantace dosahuje 80 % příjemců.

Odborníci nepolevují v hledání

Nutnost trvalého užívání imunosuprese a nedostatek dárcovských orgánů vede lékaře a výzkumné pracovníky k hledání dalších léčebných možností. Výzkum se zaměřuje zejména na nalezení bezpečného zdroje buněk, které by byly schopné trvale produkovat inzulín. O buněčné terapii v tomto užším smyslu byla publikována celá řada více či méně úspěšných experimentů.

V principu existují 3 možnosti, jak postupovat:

• První je použití embryonálních kmenových buněk, které se následně ve zkumavce nebo kultivační láhvi vyvíjejí směrem k buňkám produkujícím inzulín. V průběhu vývoje se jim mění prostředí, do které se přidávají směsi různých látek a růstových faktorů, které tento vývoj usměrňují k cíli.
• Druhou možností je vzít jakékoliv buňky, třeba buňky z kůže. Tyto buňky nejdříve pomocí přesně definovaných faktorů vrátit zpět ve vývoji směrem k embryonálnímu stadiu a poté změnit jejich vývoj směrem k beta buňce.
• Poslední variantou je použít lidské beta buňky a namnožit je doslova ve zkumavce.

Nezajídejte stres: Dostaňte emoční jedení pod kontrolu

Obsese jakéhokoli typu, protože uvnitř nás samotných chybí pevná osa, kolem které vše běží, rotuje, plyne a má smysl. Někdy, může se stát, že ...

První úspěchy přicházejí

Až do letošního roku všechny tyto postupy zůstaly spíš v experimentální stadiu. Letos poprvé na kongresu Americké asociace pro léčbu diabetu byl prezentován pacient, kterému byly transplantovány buňky získané vývojem z embryonální buněčné linie. Tento pacient vyžadoval imunosupresi, nicméně po určité době došlo k výraznému poklesu dávek inzulínu, zlepšení kompenzace současně s dokumentovanou sekrecí inzulínu z transplantovaných buněk. Je to první klinický případ, kdy buněčná léčba prokazatelně léčila diabetes mellitus 1. typu.

Optimizmus by však neměl být přehnaný, a v odborných kruzích budeme s napětím očekávat výsledky dlouhodobého klinického hodnocení. I přesto si však dovolím tvrdit, že jde zlomový moment v historii buněčné léčby diabetu. Doufám, že v budoucnosti se tento způsob vylepší natolik, že pacienti nebudou nuceni užívat imunosupresi ani inzulín.

Doc. MUDr. Peter Girman, Ph.D. | zdroj: Se svolením autora Doc. MUDr. Petera Girmana, Ph.D.

Doc. MUDr. Peter Girman, Ph.D.

Působí jako přednosta Kliniky diabetologie IKEM a je zástupcem přednosty Centra diabetologie. Jeho specializací je transplantační léčba diabetu, aktivně se podílí na programu transplantace slinivky břišní u pacientů s diabetem mellitem a rozvíjí dál program transplantace Langerhansových ostrůvků.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autora Doc. MUDr. Petera Girmana, Ph.D.

2555