Asistent PROTECTU – pomoc i rada v nouzi nejen pro seniory

Výzkumný tým společného pracoviště Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a 1. lékařské fakulty UK, který pracuje na pražském Albertově, vyvinul právě pro podobné případy asistenční systém pro 24hodinovou službu vzdálené pomoci Protectu. Jeho účelem je pomáhat lidem, kteří se ocitnou v život ohrožující situaci nebo nouzovém stavu, kdy si nedokážou pomoci sami. O tom, pro koho je služba vhodná a jakým způsobem funguje, jsme si povídali s Bohumírem Ondrákem, projektovým manažerem Společného pracoviště Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a 1. LF UK Albertov.

Albertov Research Center

Služba Protectu je popisovaná jako nepřetržitá vzdálená asistence prostřednictvím chytrého zařízení. O jaké zařízení se jedná a není zvláště pro seniory příliš náročné na ovládání?

Právě naopak. Jedná se o malou krabičku s jediným tlačítkem, kterou u sebe uživatel neustále nosí. Dá se přirovnat k mobilnímu telefonu, protože má stejně jako on vlastní SIM kartu, reproduktor a mikrofon, a také podobně jako telefon funguje. Dovoláte se s ním však pouze na jediné místo, a to do našeho asistenčního centra. Jeho ovládání je opravdu jednoduché a má výhodu v tom, že ke spojení s operátorem může dojít i v situaci, kdy nebudete schopni ani zmáčknout zmíněné tlačítko.

Jak tedy asistenční centrum pozná, že potřebuji pomoc, pokud na sebe neupozorním?

Asistenční centrum má celkem tři způsoby, jak poznat, že se něco děje. Tím prvním je, že sám uživatel stiskne tlačítko na svém přístroji. Okamžitě se odešle textová zpráva do asistenčního centra a do jedné minuty operátor volá zpět. Na rozdíl od běžného telefonu náš přístroj nejprve třikrát zazvoní, aby uživatel věděl, že přichází hovor, a pak se automaticky „zvedne“, tedy dojde ke spojení. Uživatel už nemusí nic dělat.
Druhým způsobem, jak se asistenční centrum dozví o potencionálně rizikové situaci, je alarm automaticky vygenerovaný systémem. Ten totiž neustále sleduje, zda je uživatel v pohybu nebo ne. Pokud se člověk přestane na určitou dobu hýbat, vygeneruje se alarm. U každého uživatele si individuálně nastavujeme, za jak dlouhou dobu bez pohybu se tento alarm spustí. Může to být jedna minuta i celý den.

Jak často jde v tomto případě o planý poplach? Předpokládám, že zapomenout si přístroj doma a odejít ven na procházku, to se stane asi každému…

Dá se říct, že 9 z 10 alarmů jsou falešné, což ale dopředu nikdy nevíme a žádným způsobem nám to nevadí. Z hlediska kapacity jsme na to připraveni. Pokud se přístroj přestane pohybovat, my na dálku nepoznáme, zda je to z toho důvodu, že ho uživatel nechal ležet na stole, nebo upadl a nemůže nám zavolat, protože má třeba zlomenou ruku. Proto na zařízení pro jistotu zavoláme, abychom si vysvětlili, co se děje.

V noci se ale systém podle pohybu uživatele orientovat nemůže. Znamená to, že v tuto dobu si musí každý přivolat pomoc sám?

Pro případ nouze vzniklé v noci máme implementované technické řešení založené na principu příliš dlouhého nabíjení. Stejně jako u detekce „nepohybu“ generujeme automatický alarm, který následně naše asistenční centrum prověřuje. Jedna paní, která náš systém využívá, měla nad ránem mozkovou příhodu a nemohla zmáčknout tlačítko, protože jí ochrnula levá polovina těla a nedokázala se pro svůj přístroj natáhnout. Ráno jsme jí automaticky volali. Slyšela nás a mohla odpovědět. Domluvili jsme se, že zavoláme záchrannou službu a paní vše nakonec přežila bez trvalých následků.

Řešíte se svými klienty pouze zdravotní potíže, nebo vám volají i z jiných důvodů?

Z těch skutečných alarmů je zhruba 55 % volání ze sociálních důvodů. Jsou to situace, kdy se člověk cítí sám, kdy si zabouchne dveře od bytu nebo kdy se na něj například dobývá podomní prodejce a on neví, jak se ho má zbavit. Jsou to situace, kdy klient potřebuje poradit, co má dělat. Zbylých 45 % alarmů jsou případy, kdy dotyčný potřebuje záchranku, protože jde buď o zdraví nebo o život. Na rozdíl od situací, kdy si člověk volá záchranku sám, my jsme schopní předat zdravotníkům před jejich příjezdem mnohem více informací o zdravotním stavu uživatele a záchranáři tak přijíždějí na místo připraveni.

Kteří lidé systém Protectu v současné době využívají?

V první řadě jsou to senioři, pro které byl celý systém navržen. Průměrný věk našich klientů je 84 let a celkově převažují ženy, které se dožívají vyššího věku než muži, a také nemají problém si přiznat, že potřebují pomoc. Máme ale i část mladých zákazníků, kteří jsou například nějak pohybově omezeni nebo chronicky nemocní. Jsou mezi nimi pacienti s diabetem, s nemocemi kardiovaskulárního systému i s psychickými potížemi, např. depresí.

17660189 – senior woman walking with walker through a rest home

Předpokládám, že tuto službu nejčastěji pořizují děti svým rodičům v obavách o jejich zdraví. Jaká je její cena?

Cena je 4 800 korun za zařízení plus měsíční poplatek za asistenční službu 450 až 550 korun. V 83 % případů skutečně kupují tento systém děti svým rodičům nebo vnuci a vnučky svým babičkám a dědečkům. Bývá to v době, kdy širší rodina pozoruje změny a uvědomuje si, že je potřeba to nějak zabezpečit, anebo poté, co již k nějaké rizikové události bohužel došlo. Stává se ale, že rodina službu koupí a dotyčný ji odmítne s tím, že se cítí být dostatečně soběstačný a nechce být pod dozorem. To se u zbývajících 17% našich zákazníků nestane. Jsou to lidé, kteří si naše zařízení vyhledají a koupí sami pro sebe. Zpravidla se jedná o mladší lidi.

Jaké máte u této služby plány do budoucna a na jakých dalších zajímavých projektech výzkumný tým na Albertově pracuje?

U systému Protectu pracujeme na novém modelu zařízení, které bude umět přesnější GPS lokalizaci. V současné době se spoléháme na lokalizaci přes mobilní telefony GSM. Připravujeme také tísňový náramek na ruku s tlačítkem, který bude neustále v dosahu. V noci tak nebude nutné hledat komunikační zařízení v nabíječce, ale bude možné zmáčknout tlačítko na náramku. Navíc bude vodotěsný, čímž se pokryje i nejrizikovější místo v bytě pro seniory, kterým je koupelna, kde často dochází k úrazům.

Soňa Burgerová

389

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný