As. MUDr. Jarmila Jirkovská: Co znamená, když se řekne… “Žijme s cukrovkou, ne proti ní”

Život s chronickou nemocí, mezi které cukrovka nepochybně patří, není procházkou růžovým sadem. Nikdo to neví lépe než samotní diabetici. S cukrovkou se ráno probouzejí, prožívají s ní celý den, večer s ní chodí spát. A další den zas znovu a znovu. Lze v tom najít určitou analogii se slavnou americkou filmovou komedií Na Hromnice o den více, kde Bill Murray v roli moderátora počasí prožívá časovou smyčku stále se opakujícího 2. února, a teprve až dospěje k určitým změnám ve vlastním chování, probudí se následující ráno konečně 3. února.

Život ale leckdy není snadný i z mnoha jiných důvodů, nejen zdravotních. Pojďme proto hledat cesty, jak žít i s cukrovkou uspokojivě, s elegancí, a tak, aby nás život bavil a naplňoval. Základním krokem je vytvořit z diabetu svého partnera, ne nepřítele. S nepřítelem se bojuje, zatímco s partnerem hledáme cesty ke vzájemné spolupráci. Žijme tedy „s cukrovkou“, ne „proti ní“. Každodenní boj vyžaduje spoustu energie. Každodenní partnerství naopak může energii i dodávat.

Raději výčitky, nebo dobrý pocit?

Všichni máme v řadě situací možnosti volby. Například takové kolečko salámu na talíři k večeři, které zbývá navíc a láká ke snězení. Můžu ho sníst a říct si: „Dobrá, tak ještě dneska, to už bude naposled, a od zítřka už vážně začnu s tou cukrovkou bojovat a hubnout, zítra už si to kolečko navíc nedám“. Je pak otázkou, co bude zítra. Dodržím své předsevzetí, nebo to bude spíše ve stylu těch výše zmíněných Hromnic?

Mám samozřejmě i další možnosti na výběr, řeknu si například: „Dobrá, já už si to kolečko salámu dnes odpustím, je to vlastně jen docela malá oběť, ale když to dokážu, budu mít z toho dobrý pocit. A vlastně, proč bych si ještě po večeři nezašla alespoň na úplně krátkou procházku? Vždyť to mě přeci nezabije, zmeškám sice reklamu, ale tu samotnou zábavnou televizní soutěž, na kterou se těším, pak už stihnu. A když na ni budu koukat, nebudu si celou dobu vyčítat, že jsem zase snědla to kolečko salámu navíc. Ne, budu se vlastně cítit fajn, že jsem to tentokrát neudělala“.

MUDr. Klára Sochorová na téma: Náplasťové pumpy aneb Bezhadičková léčba diabetu

Inzulinové pumpy lze dělit podle vzhledu na pumpy tzv. hadičkové, u nichž z pumpy vede hadička končící kanylou, a na pumpy náplasťové, kde je ...

Dnes máme výhodu svobodné volby

Dnešní doba je taková, že ve vyspělém světě, kam Česká republika jistě patří, nežijeme v hmotné nouzi. Řadu běžných věcí máme bez problémů dostupných. Ať už to je výběr mezi kolečkem salámu a libovou šunkou, nebo řadou jiných věcí. V minulosti jsme takové možnosti neměli. Co to znamená? Jednoduše to, že dnes je to na každém z nás. Svobodná volba, jestli salám, šunka, procházka po večeři… Sami si můžeme (nebo také nemusíme) vytyčit vlastní limity.

Předloni jsem přednášela v řeckých Aténách na mezinárodní konferenci o cukrovce. Přede mnou měla přednášku zdravotní sestra a edukátorka z Dubaje. Víte, co řekla závěrem? „Já sama mám diabetes 1. typu od dětství. A řeknu vám jedno tajemství – cukrovka se stala natolik součástí mého života, že už si ho bez ní vůbec neumím představit“.

Onemocnění cukrovkou určité hranice, zejména v životosprávě, vyžaduje, pokud nechceme, aby nás později naopak ona limitovala svými chronickými komplikacemi. Pokud se rozhodneme takové hranice vytvořit sami sobě dobrovolně, děláme to pro dobro našeho vlastního těla, pro lepší průběh nemoci, pro snazší život. Pak se cukrovka stává naším každodenním partnerem, se kterým dokážeme vycházet, a nenutí nás plýtvat energií bojem proti ní.

I limity, které jsme si tímto způsobem sami sobě aktivně stanovili, můžeme najednou vnímat jako pozitivní a mít radost z jejich naplňování. Pak není třeba mít výčitky svědomí, když čas od času nějakým „prohřeškem“ naše vlastní hranice překročíme.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný text použitý v původním znění se souhlasem autorky As. MUDr. Jarmily Jirkovské 

5216