Artróza vás může postihnout i v mladším věku! MUDr. Petr Kos prozradí, jak rozpoznat příznaky nemoci

Artróza se dnes někdy nazývá civilizační chorobou. Díky moderní medicíně se lidé dožívají stále vyššího věku, a tak je i výskyt artrózy častější. K tomu přispívá i plynulá změna životosprávy k horšímu – máme čím dál tím méně zdravého pohybu, narůstá počet lidí s nadváhou a přidružují se metabolická onemocnění včetně cukrovky.

Mírně nahořklá čekanka je vhodnou lahůdkou pro diabetika. Může za to inulin!

Víte, že kořen čekanky je jednou z chutných náhražek kávy? Je oblíbený pro svoji jemně hořkou chuť a často jej najdete jako součást kávovinových ...

Co je osteoartróza a jak je častá?

Lidská kloubní chrupavka je základní součástí kloubů. Umožňuje jejich hladký pohyb a tlumení nárazů. To vše díky jejím nesmírně výhodným biomechanickým vlastnostem – především nízkému tření povrchů při zátěži a její elasticitě. Poškození chrupavky vede ke kloubnímu onemocnění – osteoartróze neboli zkráceně artróze.

Osteoartróza, zejména váhonosných kloubů (kolena a kyčle), je nejčastějším a nejzávažnějším onemocněním kloubů a postihuje až 15 % populace. Její výskyt stoupá exponenciálně s přibývajícími roky, ve věkové skupině nad 65 let najdeme artrózu u více než poloviny lidí a u seniorů nad 75 let dokonce až u 80 %. Jde často o onemocnění progresivního charakteru, vedoucí k rychlému poklesu funkčních schopností a zhoršené kvalitě života (bolesti, omezení rozsahu pohybů, otoky, deformity). Výsledkem bývá často chirurgické řešení – totální kloubní náhrada.

Jaké jsou první příznaky osteoartrózy?

První příznaky závažnějšího poškození kloubních chrupavek, počínající osteoartrózy, bývají mírné, plíživé. Chrupavka je ze své podstaty tkáň, která nevnímá bolest, neobsahuje nervová zakončení. Bolesti se projeví, až když dojde v důsledku nadměrného opotřebení chrupavky ke dráždění okolních struktur – kostí pod chrupavkou či kloubní výstelky.

Ke dráždění kosti a později trvalým změnám na kosti dojde při významné změně kvality chrupavky, její pružnosti a tloušťky. K tomu ovšem dochází většinou až v pokročilejších stádiích artrózy, kdy je chrupavka významně ztenčena (pro představu přibližně na polovinu původní tloušťky). Proto u těch, kteří “přehlížejí” úvodní příznaky, leckdy popíše lékař na prvním rentgenu již poměrně pokročilé změny.

Časté (nenápadné) varovné příznaky počínající artrózy jsou proto nesmírně důležité a je třeba brát je vážně. V případě opakovaného výskytu vyhledejte lékaře raději dříve. Na místě je také zhotovení základního rentgenového snímku.

Zjednodušeně řečeno, prvotní obtíže jsou způsobené zánětlivými změnami v kloubní výstelce, která reaguje na “otěr” chrupavek. Mikroskopické volné kousky opotřebené chrupavky se vychytávají v synoviální kloubní výstelce, působí v ní zánět a sekundárně pak změny ve složení kloubní tekutiny. Ano, i když o tom spousta pacientů neví, naše tělo reaguje na poškození kloubů klasickým “zánětem” a první projevy artrózy se tak podobají jakémukoliv jinému zánětu v těle.

Léčíte se s diabetem a plánujete podzimní dovolenou v exotice? Doc. MUDr. Rastislav Maďar radí, jaká očkování zvážit!

Nestihli jste letní dovolenou a chystáte se za exotikou v podzimních či zimních měsících? Potom si přečtěte rady ohledně doporučeného očkování ...

Ústup potíží neznamená vyléčení

Postižený kloub tedy bolí, otečou okolní tkáně. Někdy se zmnoží i nitrokloubní náplň, která je bohužel méně kvalitní než viskózní, olejovitá tekutina u zdravého kloubu. Při akutním projevu artrózy může být kloub i lehce zarudlý a teplejší. Mezi typické obtíže patří také ranní ztuhlost a “startovací bolesti” – chvíli trvá, než se po delší noční nečinnosti kloub opět rozhýbe.

Tyto příznaky obvykle postupně během několika dní odezní a pak může následovat i několik měsíců období “klidu”, než dojde k další atace. Klidové období s vymizením obtíží a návratem “do normálu” bohužel většina pacientů považuje za dobrou známku. Myslí si, že je tím problém vyřešený a dalšímu opakování obtíží nepřikládají větší význam.

Ve skutečnosti se ale intervaly mezi atakami zkracují a pak i menší přetížení vyvolává bouřlivější dekompenzaci artrotických obtíží. Teprve ta přivádí pacienta k lékaři, leckdy již s klidovou bolestí. V této pokročilejší fázi artrózy bývají často rozvinuté i změny trvalého rázu:

• omezení pohybu v kloubu,
• kontraktury okolních svalů a vazů,
• změny na kostech,
• počínající vyosení kloubu
• a trvalé poškození chrupavek.

Sekundární důsledky zanedbané artrózy se mohou projevit i na dalších částech těla – například formou špatného postavení pánve, narušení statiky páteře a s tím souvisejícími potížemi.

Jak zpomalit či zastavit artrózu?

Diagnostikou a nastavením adekvátní léčby včetně vhodných preventivních opatření se zabývají lékaři především v oboru ortopedie a revmatologie. Terapii bez nutnosti operačního zákroku nazýváme také “konzervativní léčbou artrózy”. Cílem aktivní spolupráce lékaře a pacienta je zpomalit či zastavit další rozvoj degenerativních změn kloubů.

V případě závažnějších problémů je třeba zahájit ve správnou chvíli intenzivnější terapii, případně záchovný ortopedický operační zákrok (například mini invazivní artroskopické ošetření kloubu). To vše se děje s cílem co nejvíce oddálit či eliminovat nutnost definitivního radikálního výkonu, tedy ve většině případů totální náhradu kloubu protézou.

V dalším díle seriálu se dozvíte podrobnosti o tom, jak můžete správnou péčí o své klouby artróze předcházet. Podobně také rozebereme možnosti neinvazivní konzervativní léčby artrózy.

Kdo je MUDr. Petr Kos? Je vedoucím lékařem kliniky ReGeneo a specialistou v oboru ortopedie na Klinice dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. LF a FN v Motole. Je také vedoucím lékařem dětských ortopedických ambulancí kliniky. K tomu neodmyslitelně patří i komplexní péče o sportující mládež či sonografie pohybového aparátu. Podílí se rovněž na vědecko-výzkumné činnosti kliniky, zabývá se mimo jiné problematikou lidské chrupavky. Je členem odborných společností pro ortopedii a rehabilitační lékařství. 

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek použitý v původním znění a se souhlasem autora MUDr. Petra Kose

25184