Antoni van Leeuwenhoek: Vynálezce, který odhalil očím skrytá tajemství

Antoni van Leeuwenhoek se narodil jako jediný syn z pěti dětí 24. října 1632 v zámožné měšťanské rodině v nizozemském městě Delftu. Otec vyráběl proutěné koše a matka pocházela z prosperující pivovarnické rodiny. Cestu k úspěchu měl tak otevřenou. Když ale bylo malému Antonimu pět let, jeho otec náhle zemřel. Matka se sice znovu vdala, ale i jeho nevlastní otec záhy zemřel, a protože si rodina finančně nevedla příliš dobře, žil Antoni během dospívání nějakou dobu u strýce.

Jako právník mohl mladému muži zajistit dostatečné vzdělání a zkušeností v advokacii jako náhradu za zmařené vysokoškolské vzdělání. Jeho podpora však skončila, když bylo Antonimu pouhých 16 let, protože v tu dobu zemřel i jeho strýc. Proto ještě ten samý rok odešel Antoni do učení v Amsterdamu, kde se vyučil u zkušeného obchodníka s textilem.

Antoni van Leeuwenhoek: Vynálezce, který odhalil očím skrytá tajemství

Antoni van Leeuwenhoek se narodil jako jediný syn z pěti dětí 24. října 1632 v zámožné měšťanské rodině v nizozemském městě Delftu. Otec vyráběl ...

Návrat do rodného města

Nabitý elánem a získanými zkušenostmi se nakonec vrátil zpět do Delftu, kde si otevřel vlastní obchůdek s textilem. Kromě látek prodával také knoflíky, pásky a různé jiné módní doplňky. Díky své neúnavné práci a obchodnímu talentu se stal váženým občanem a v roce 1660, když mu bylo 28 let, byl Antoni občany zvolen městským úředníkem se stálým platem. Jeho práce nebyla vyčerpávající, a tak měl čas i na jiné činnosti.

Dohlížel na obchod s vínem, prováděl kvalifikované zeměměřičské práce, a kromě toho se stále věnoval svému obchodu s látkami. Přesto zapálený mladý muž nebyl úplně uspokojen a hodlal se prosadit v zástupu vědců a objevit dosud netušený svět, který není na první pohled oku viditelný. K tomu potřeboval ale vyrobit přístroj, s jehož pomocí objeví i ten nejmenší život.

Skleněnky jako základ mikroskopu

Jak se ale obchodník mohl dostat k nápadu na sestrojení mikroskopu? Celá staletí bylo zvykem, že obchodníci s látkami kontrolovali hustotu tkaniny a celkovou kvalitu látek pomocí malých skleněných kuliček, které jednoduše fungovaly jako zvětšovací sklo. Stejně tak to bylo i u Antoniho. Ve svých 39 letech, když byl finančně zajištěn, se mohl začít věnovat ušlechtilé zábavě a používané lupy více vylepšovat. Zvětšovací skla, která běžně používal ke kontrole kvality látek, využil tento talentovaný amatér k sestrojení svého prvního mikroskopu.

Jeho mikroskop obsahoval kovovou destičku, do jejíž horní části vsadil čočku. Spodní část mikroskopu tvořil otočný závit s trnem, na který byly nabodávány pozorované předměty a otáčivým systémem byly tyto předměty přibližovány do takové vzdálenosti od čočky, která byla pro jejich pozorování nejvhodnější. Díky mikroskopu začal Antoni pozoroval zblízka to, co předtím nikdy neviděl. A ani vidět nemohl.

Dokonale jemná práce k objevení nového světa

V broušení čoček a v jejich výrobě se nakonec zdokonalil tak, že některé z nich zvětšovaly až 270krát. Některé zdroje dokonce připouštějí, že zvětšení klidně mohlo být i mnohem větší. Leeuwenhoek během svého života sám vybrousil asi 550 čoček a sestrojil na 200 mikroskopů. Díky tomu objevil pod mikroskopem v roce 1671 živé mikroorganismy. Mezi pohybujícími se objekty sledoval bakterie, prvoky, vířníky a nálevníky. Na popud studenta medicíny Johana Hama začal v roce 1677 sledovat dokonce i spermie, a tak se mohla v dalších letech popsat spermie různých zvířecích druhů.

Pozoroval ale mnoho dalších materiálů, například listy květin, drobný hmyz, vlasy, kůži, sliny, vodu, pepřový nálev a lidskou krev. Brzy tak popsal červené krvinky, krevní kapiláry i svalová vlákna. Všechny své objevy si metodicky zapisoval, aby se ke svým objevům mohl vracet a porovnávat je s dalšími novými vědeckými poznatky.

Samouk, který patřil mezi vědce

Leeuwenhoek neměl vysokoškolské vzdělání a neuměl žádný cizí jazyk. Přesto byl v písemném kontaktu s učenci mnoha zemí a od roku 1673 si až do konce života dopisoval s londýnskou učenou společností – Royal Society. To se neobešlo bez potřeby překladů do angličtiny. Pravděpodobně to nebyl problém, protože výsledky jeho pozorování, které popsal této společnosti ve 190 dopisech, byly uveřejňovány v anglickém překladu v časopise této učené společnosti Philosophical Transactions až do roku 1724. Texty bývaly doplněny i pečlivě nakreslenými obrázky autora.

V roce 1680 byl Antoni van Leeuwenhoek dokonce zvolen za člena londýnské Royal Society. I když byl nejdříve považován za podivína, nakonec byl nesmírně hrdý na to, že jemu, člověku bez vysokoškolského vzdělání – samoukovi, se dostalo cti patřit mezi renomované vědce. Se společností byl ve styku pouze korespondenčně, protože její sídlo nikdy nenavštívil, a věnoval jí pro vědecké účely 26 mikroskopů vlastní výroby.

Portrét Antoniho van Leeuwenhoeka | zdroj: Shutterstock

Cestou k dnešnímu mikroskopu

I po Leeuwenhoekově smrti pokračoval vývoj mikroskopů. Nejznámější a nejběžnější jsou klasické světelné mikroskopy, které využívají obvykle bílé světlo ze zdroje (žárovka). Speciální verzí světelného mikroskopu je pak polarizační mikroskop, který umožňuje některá speciální pozorování. Jinou verzí mikroskopu, který nepoužívá světelné záření, ale proud elektronů zaostřovaných pomocí elektromagnetických čoček, je elektronový mikroskop.

Všechna vylepšení mikroskopů směřují k tomu, aby byly možno pozorovat co nejmenší předměty a částice v co nejlepším rozlišení. Závisí to nejen na mohutnosti optické soustavy a osvětlení nebo na druhu použitého záření, ale také na úpravě pozorovaných preparátů. Preparáty se často barví speciálními barvivy tak, aby lépe vynikly drobné struktury.

Vývoj mikroskopů pokračuje podobně jako vývoj dalekohledů. Lidé prostě chtějí poznávat ty nejvzdálenější končiny vesmíru i nejjemnější struktury živé či neživé hmoty. Bez mikroskopického vyšetření a pozorování by byl nemyslitelný pokrok v biologických vědách, zejména pak v medicíně a diagnostice mnoha vážných onemocnění.

Antoni van Leeuwenhoek: Vynálezce, který odhalil očím skrytá tajemství

Antoni van Leeuwenhoek se narodil jako jediný syn z pěti dětí 24. října 1632 v zámožné měšťanské rodině v nizozemském městě Delftu. Otec vyráběl ...

Leeuwenhoekova medaile

V roce 1877 založila Holandská královská akademie umění a přírodních věd tradici udělování významného ocenění vědecké práce na poli mikrobiologie. Ta je každých 10–12 let udělována vědci, který v tomto období nejvýznamněji přispěl k rozvoji oboru. Od roku 2015 uděluje tuto medaili Nizozemská královská mikrobiologická společnost.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autora Mgr. Víta Černého 

1848