Alternativní sladidla

Chemická umělá sladidla

Ta uměle vyrobená se dají snadno poznat, protože mají velmi vysokou sladivost. Jedna malá tabletka nebo kapka dokáže nahradit kostku cukru. Jsou uměle vyrobené a nemají se sacharidy nic společného, tedy kromě chuti. Neobsahují žádnou energii, díky tomu také nedochází po jejich požití ke zvýšení glykémie.

Chemická umělá sladidla se hojně používají v potravinářském průmyslu, hlavně při výrobě diabetických nápojů, kompotů, ovocných přesnídávek, mléčných výrobků a některých sladkostí, například žvýkaček. Všechny tyto výrobky, které nesou označení light, musí mít na obalu uvedené složené, aby mohl zákazník zjistit, jaké přísady byly při výrobě použity. Bývají častou součástí diavýrobků a využívají se i při redukčních dietách. Nedoporučují se však dětem, těhotným a kojícím ženám.

Chemických umělých sladidel se vyrábí velké množství pod různými firemními názvy. Prakticky všechna jsou složena z několika základních látek a rozdíl je pouze v poměrech směsí. Nejčastěji používané jsou látky sacharin, aspartam a acetsulfam. Jejich smíšením se pak výrobci snaží dosáhnout co nejpřirozenější sladké chuti bez nepříjemných chuťových dozvuků.

Sacharin

Sacharin je nekalorické sladidlo a jeho sladivost je zhruba 300 × vyšší než u sacharózy. Poprvé byl připraven už v roce 1897 ve Spojených státech amerických, prodávat se začal v roce 1900. Pro diabetiky se tehdy jednalo skutečně o převratný objev. V 70. letech minulého století byl zakázán, protože existovalo podezření, že by mohl způsobovat rakovinu, ale v roce 2000 ho Světová zdravotnická organizace prohlásila za naprosto bezpečný a povolila jeho užívání. Jeho výhodou je, že je velmi stabilní, takže je možné ho využít nejen pro oslazení nápojů, ale dá se používat i při vaření a pečení.

Aspartam

Je jedním z nejpoužívanějších náhradních sladidel. Objeven byl v roce 1965 a chemickým složením se jedná o dipeptid kyseliny asparagové a fenylalaninu, takže není vhodný pro osoby trpící fenylketonurií. Jeho sladivost je přibližně 200 × vyšší než u sacharózy a používá se jak ve formě samostatného sladidla, tak i jako součást nápojů a pochutin. Jedná se ale o jídla, která se tepelně dále neupravují, protože není odolný vůči vyšším teplotám.

Acetsulfam

U tohoto sladidla existují pochyby o jeho vlivu na zdraví člověka, protože ještě nebyl dostatečně prozkoumán. Jeho sladivost je 200 × vyšší než u cukru a nezanechává nepříjemnou pachuť. I proto se používá do jogurtů, sirupů, slazených nápojů nebo žvýkaček.

Náhradní cukry

Další skupinou umělých sladidel jsou tzv. náhradní cukry. Ty na rozdíl od chemických sladidel vypadají prakticky stejně jako sacharóza a chemicky také mezi cukry patří. Náhradní, energetická sladidla – fruktóza a sorbit mají příbližně stejnou energetickou hodnotu jako glukóza. Výhodou je menší vzestup glykémie, ale obsah sacharidů je třeba vždy započítat. Nedoporučují se při obezitě a redukčních dietách. Náhradní cukry tak nemají proti sacharóze v diabetické stravě velkou výhodu. Patří mezi ně fruktóza a sorbitol.

Fruktóza

Je známa jako ovocný cukr a patří mezi jednoduché cukry. Nachází se hlavně v ovoci, ale například med ji obsahuje asi 40 %. Má stejné vlastnosti jako sacharóza, snese tepelnou úpravu. Její sladivost je 1,7 × vyšší než u sacharózy, a je velmi oblíbená v potravinářském průmyslu. Používá se v nápojích, v mléčných výrobcích, zmrzlinách, čokoládách atd.

Sorbitol

Toto sladidlo určitě není vhodné pro novorozence a malé děti. Může způsobovat podráždění žaludku a bolesti břicha, pokud ho konzumujeme ve velkém množství, může způsobit nadýmání nebo průjem.

Přírodní sladidla

Přírodní sladila jsou získané z listů rostlin. Patří sem Stévia rebaudiana Bertoni. Její listy obsahují sladké látky, tzv. sterol glykosidy. Mají antibakteriální účinek, nulovou energetickou hodnotu, nezvyšují glykémii. Jsou ideální volbou pro diabetiky, osoby s nadváhou, a všechny, kdo vyznává zdravý životní styl. Jsou vhodné pro děti, těhotné i kojící ženy.

Stévie

Stévie sladká (Stevia Rebaudiana Bertoni) je víceletá bylina, která dorůstá výšky až 180 cm. Pochází z Paraguaye, kde byla objevena italským botanikem Bertonim, po němž získala svůj latinský název. Je jediným z více než 150 druhů stévií, jejíž listy jsou sladké. A „jen“ sladké v tomto případě není ten správný výraz. Sušené listy stévie jsou 30 – 40 × sladší než řepný cukr, extrakty z rostliny pak mají 200 – 300 × vyšší sladivost. Zároveň rostlina obsahuje také vitamíny A, C, E, K, P, třísloviny, beta karoten, fosfor, hořčík, vápník, vlákninu nebo riboflavin, který podporuje tvorbu krve a správnou funkci mozku, nervové soustavy a metabolismu.

2858

Zdroj fotografie: Shutterstock, není-li uvedeno

Zdroj informací: archivní číslo časopisu DIAstyl, není-li uveden jiný