Jít k psychologovi není ostuda. A navíc to nebolí

Základem rozpoznání psychické poruchy a nasměrování k vhodné léčbě je psychologické nebo psychiatrické vyšetření. Mnoho lidí, i z řad lékařů, nerozlišuje mezi psychologem a psychiatrem. Obě tyto odbornosti se věnují lidem s psychickými potížemi v celém jejich spektru závažnosti, ale každý k nim přistupuje ze svého pohledu.

K psychologovi nebo psychiatrovi?

Základním rozdílem mezi nimi je už jejich vzdělání. Klinický psycholog je člověk s vysokoškolským vzděláním v jednooborové psychologii, a to na filozofických fakultách. (Existují dále pedagogičtí psychologové, speciální pedagogové s psychologickým vzděláním, etopedi atd., ale pro vyšetření a léčbu, o kterých zde mluvíme, se většinou chodí ke klinickému psychologovi). Naproti tomu psychiatr je lékař, který vystudoval lékařskou fakultu. Od toho se odvíjí, že psycholog nepodává léky, zatímco psychiatr to udělat může.

Aby mohli s pacienty pracovat samostatně, oba po dostudování vysoké školy absolvují ještě další vzdělávání, tedy příslušné praxe v oboru zakončené atestační zkouškou. Pokud chtějí pracovat též v roli psychoterapeutů, mohou shodně získat i následné vzdělání v psychoterapii, a i tuto odbornost zakončit atestací.

Jak probíhá vyšetření u psychologa?

Vyšetření psychologem probíhá formou rozhovoru, při kterém specialista klade otázky, nechává pacienta spontánně hovořit o jeho potížích a sleduje jeho prožívání a chování během rozhovoru. Psycholog také používá různé druhy speciálních testů, pomocí kterých může proniknout hlouběji pod uvědomované potíže a blíže je specifikovat.

Nespavost je spojena s rizikem srdečního infarktu. Diabetici jsou ohroženi nejvíce

Převalování, počítání oveček, koukání do stropu... Jsou vám tyto noční činnosti povědomé? A víte, že spát méně než osm hodin denně s sebou ...

Co vás čeká u psychiatra?

Psychiatr rovněž vyšetřuje většinou rozhovorem, kde opět nechává pacienta spontánně hovořit o jeho potížích. Ty se snaží hlouběji pochopit pomocí doplňujících otázek, také sleduje prožívání a chování pacienta během rozhovoru a více se zaměřuje na přesnější určení a vyhodnocení závažnosti příznaků, např. deprese, úzkosti, nespavosti atd. Testové metody používá spíše okrajově, a to hlavně k vyhodnocení posunů v léčbě jednotlivých potíží. Protože je psychiatr lékař, měl by během vyšetření i zvažovat souvislosti s tělesným stavem pacienta a jeho případnou další léčbu.

Nejjednodušší je zvolit toho, kdo je k dispozici

Základní otázkou pacientů i lékařů jiných odborností bývá, zda pro konkrétního pacienta zvolit spíše vyšetření a péči u psychologa nebo psychiatra. Nežijeme v ideálním světě, kde by psychologů a psychiatrů byl dostatek, je tedy nejjednodušší zvolit toho, kdo je spíše k dispozici. Obecně platí, že psychologické vyšetření je základem pro rozhodnutí, zda pacientovi bude spíše stačit „jen“ péče psychoterapeutická, nebo bude potřebovat i medikaci. Psychiatr, když potřebuje upřesnit diagnózu, posílá pacienta na psychologické vyšetření následně, pokud u něj dosud neproběhlo. Diagnostika a léčba složitějších potíží probíhá většinou ve spolupráci obou odborností.

Psychoterapie je cestou ke změně

Příčinou většiny psychických potíží je nějaká forma nepohody, kterou pacient prožívá nebo prožíval v rámci své životní situace. I proto je základem léčby těchto poruch bližší uvědomění si souvislostí a hledání možných cest ke změně. Psychoterapie je systematická léčba pomocí rozhovorů s nezávislým odborníkem. Většinou probíhá delší čas, nemá sice rychlý efekt, ale často pak bývá trvalý, protože pacient s její pomocí přináší do svého života změny, které jeho životní situaci  upravují.

Je spousta psychoterapeutických směrů a škol. Některé se zaměřují na prožívání emocí, některé na prohloubení vnímání vlastního těla, jiné na myšlenky, které se v obtížných situacích člověka ovlivňují, a další na jeho konkrétní chování v těchto situacích. Jsou i takové, které jsou spíše zaměřeny do minulosti člověka nebo i do jeho předchozích generací. Jiné směry se zaměřují na hledání smyslu života nebo na nácvik relaxačních technik.

Někomu vyhovuje soukromí, jinému skupina

Existuje i několik forem psychoterapie. Individuální terapie probíhá stylem „jeden na jednoho“, tedy klient a psychoterapeut, párová terapie pomáhá partnerským dvojicím, rodinná terapie probíhá za účastí více členů rodiny, skupinová psychoterapie pracuje s několika lidmi najednou. Ve skupině mají lidé většinou podobné potíže a terapie je založená na vzájemné interakci a podpoře jednotlivých členů.

K dispozici jsou i specifičtější podoby psychoterapie jako dramaterapie (přehrávání dramat členy skupiny), muzikoterapie (vyjadřování emocí pomocí hudby), arteterapie (vyjadřování pomocí malby a podobných technik) atd. Možností je nepřeberně mnoho, skoro každý si může najít tu svou, pokud potřebuje ve svém životě hledat a učinit nějaké změny.

Rozhovor s předsedou Pražské židovské obce Františkem Bányai: „Židovská kuchyně mi chutná, ale některá jídla diabetu nesvědčí“

František Bányai je od roku 2004 předsedou Pražské židovské obce. Narodil se ve slovenských Levicích a v roce 1965 odešel do Prahy, kde ...

S jakými léky se setkáte u psychiatra?

Jednou z možností léčby psychických potíží, kterou může nabídnout psychiatrie, jsou psychofarmaka, tedy léky. Většina diabetiků je léčena antidepresivy, případně anxiolytiky nebo hypnotiky.

Antidepresiva

Antidepresiva se používají např. při léčbě deprese, úzkostí, někdy i u nespavosti, ale i u jiných potíží. Jsou nenávyková, naopak jsou určená k případnému dlouhodobému užívání.

Anxiolytika

Oproti tomu anxiolytika  jsou určena pouze ke krátkodobému užívání, neboť při dlouhodobém užívání si na ně tělo navyká a potíže se tím neřeší.

Hypnotika

Hypnotika mají podobný efekt, používají se při nespavosti, ale též krátkodobě.

Psychofarmaka mohou dodat sílu ke změně

Někteří lidé psychofarmaka užívat nechtějí, neboť se bojí závislosti, celoživotního užívání nebo toho, že se jejich osobnost zcela změní, nebo že se budou cítit lékem nadměrně ovlivněni. Od toho je tu ale právě psychiatr, aby našel každému pacientovi adekvátně jeho osobě a daným potížím takový lék, který odstraní nadměrné psychické projevy, které jej omezují a obtěžují. Délka léčby se odvíjí od specifických potíží konkrétního člověka a většinou nebývá u méně závažných poruch celoživotní. Žádný psychiatr nechce své pacienty měnit v jiné lidi. Chce jim jen pomoci, aby mohli opět prožívat svůj život přiměřeně okolnostem a aby měli v případě potřeby dostatek energie udělat ve svém životě změny, které potřebují, ale ve kterých jim mohou právě nadměrné psychické potíže bránit.

Zdroj: časopis DIAstyl, autorizovaný článek užitý v původním znění a se souhlasem autorky MUDr. Jany Komorousové, Ph.D.

1600